Proč?

Tak a je to opět tady. Myslela jsem si, že to mám za sebou, ale opak je pravdou. Dostatečný čas mi měl pomoci zapomenout. Asi je to brzy a je ho ještě málo.Proč? Chtěla jsem přestat milovat. Několika měsíční odluka od milovaného člověka nepomohla. Stačil jeden společný večer a já v tom opět lítám. Jenže mezi námi stojí někdo třetí. Jeho nová láska. Nemůže nás mít obě, ale chce si nás udržet obě a ani jedna se ho nehodláme vzdát. Moudřejší ustoupí, já vím. Ale já už konenčně nechci být moudrá, nechci se řídit hlavou, pouze srdcem. Tentokrát budu poslouchat jeho tlukot. Vím, že ubližuji sama sobě. Tvrdí, že mě má rád. A nedokáže mi vysvětlit, proč mi ubližuje. A já žiju opět jen z naděje, že opět vysvitne slunce a my budeme patřit k sobě. Sen je to krásný, ale má smutný konec. Nebudu a nechci být ta třetí, být ta, na kterou bude mít čas zrovna, když ta druhá ho mít nebude. Nejsem náplast na ránu, jsem jen člověk, který ho miluje. Nadarmo se neříká, že láska je slepá. Nevidíš zlo, neslyšíš zlo. Zamilovaný člověk je rád za každou minutu strávenou s milovaným tvorem, ale pro mě jsou rozhodující vteřiny. I ty mě hřejí na srdci. Nedokážu popsat tu neskutečnou bolest, na kterou žádné prášky nezabírají. Láska není chřipka, která se dá vyléčit za pár dní paralenem. Asi jsem v minulém životě někomu hodně ublížila, že zrovna musím trpět takovým způsobem. Ale nezoufám si, i na něho jednou dojde řada a bude se cítit stejně jako já. Jako odložený prašivý pes, se kterého všichni vysáli energii a nechali jej jen tak. Ale proč zrovna já? Nemůže beze mne být a ví, že semnou jednou bude, ale teď nechce....
Aby pak už nebylo pozdě a i o toho prašivého psa neměl někdo zájem a zahrnoval jej takovou láskou, jakou já bych zahrnovala jeho....
Všechno ukáže čas..