Nerad jsem...

„Nerad jsem, když mysl něčí trápí se, neboť pokud ten člověk nějak blízký jest, tak i něco přenáší na okolí své on.“

Tento citát mi vrtá hlavou. Je v něm takové životní moudro, nebo je to jen přelud? Snad jen blázen by řekl, že je to prostá věta… Je v tom tolik moudrých myšlenek, že slova blázna, jak jsem já, tomu zdaleka nestačí. Kolik knih by musel blázen přečíst, aby to mohl přesně vystihnout? Kde má hledat ty správný slova? Existují vůbec správná a nesprávná slova? Probouzí se ve mně mozkové nepokoje…
Trápení… Kde začíná, kde končí? Je to epidemie bez hranic. Rodí se v lidské hlavě a přenáší se jako mávnutím kouzelné hůlky do celého těla. Ovlivňuje zdraví a odpojuje normální mysl. Myšlenky se ztrácí v nenávratnu. A nejen to… Ale co když se trápí jen mysl? Kam se to přenese pak? Snad to zahltí jen myšlenky. Zabarví je do černé temnoty, nebo snad zmizí v bezedné propasti? A pak jen uslyšíš ve svých uších velkou ránu, kdy dopadly na nekonečné a neexistující dno.
Každý má trápení, jen různě veliké. Předáváme si je mezi sebou jako chřipku. Je to jen epidemie. Primitivní, ne? Proč tedy doktoři ještě nevymysleli žádné antiproblematika? Kde se zastavila věda? Pokrok snad se na nekonečné vteřiny zastavil…
To já přenáším svoje trable, jen když se už nedají vydržet. Nebo jen hledám pochopení? Jen pátrám po někom, kdo potěší. Nebo poradí? Snad pomůže a vyléčí…mou problémovou mysl.