Zlá pravda

Proč je na světě tolik zla? Kdo jen za to může? Sami lidé či samotný Bůh?
Bohužel si myslím, že je to v nás, v lidech jako takových. Můžeme si za to sami, jaký svět teď je...plný násilí, zlosti, zrady a zlých skutků! Nikdo se neptá, jestli může pomoci. Nikoho nezajímá, že může pomoci hlavně svým blízkým…
Lidé, kteří dostávají a mají vše, na co si jen vzpomenou často zapomínají na základní lidské potřeby a opětování citů. Vše na co ukáží prstem, mají. Proč by se pak tedy zabývali tím, jak se daří ostatním? Nejsmutnější na tom je, že si často neuvědomují, jakou cenu má láska, pouto rodiny ani opravdové přátelství a nedokáží udělat pro své blízké, kteří při nich stojí celý život, vlastně nic.
A naopak lidé, kteří jsou z neúplných rodin, z rodin, kde je na denním pořádku násilí, nemají vlastně nic, žádnou útěchu ani lásku, ti si přejí jen aby jejich rodina byla úplná, aby byli milovaní. Tak moc bych jim přála, aby vše bylo tak, jak sami chtějí. Ale jak každý ví, všechno nám celý život nemůže vycházet podle našich představ. Záleží tedy na tom, jak se k tomu postavíme. Jak situace, které nejsou vždy příjemné a někdy hodně bolí, vyřešíme. Taky jsem si před nějakou dobou přála, aby má rodina byla úplná, celá, všichni se měli rádi a milovali. Ale tak to není. Má rodina není úplná. Ale mám svou blízkou rodinu, která pro mě znamená vše. A nemá cenu zabývat se tím, jaké by to bylo kdyby. Lidé spolu někdy nevycházejí tak, jak by si přáli. A když se to přece někdy povede, může již být pozdě…Ráda bych nějaké věci změnila, ale bohužel na tohle sama nestačím. Prostě nejde to..Ale chci ještě nakonec říci, že jsem strašně moc ráda, za lidi, které jsem potkala během svého dosavadního života a kteří mi tu mou širší rodinu nahradili v době kdy jsem to potřebovala. A děkuji i svým rodičům a přátelům, kteří při mně stojí, i když je to někdy těžké…
Všem z vás, kteří toto čtete bych chtěla popřát hodně štěstí a pevných nervů do života. Ale přeci to jen stojí za to žít!