Z deníku deváťačky aneb výběr střední školy

Už od osmé třídy neustále slyšíme o volbě povolání. Každý nám říká, že bychom se měli připravovat na přijímací zkoušky, že teď je důležitý rok a musíme mít co nejlepší vysvědčení.. jako by se svět točil jen kolem toho, kde strávíme další čtyři roky svého života, jestli na gymplu nebo na střední, ti méně zdatní nebo netoužící po vzdělání někde na učňáku.
Nevyhnete se tomu nikde. S každým s kým mluvíte určitě dojde i na zmíňku o škole. A jakmile dospělí slyší o devítce, nadšeně se ptají, kam teda dál. A vy bezmocně krčíte rameny a vymlouváte se, že máte na rozmyšlenou ještě půl roku. No a protože nechcete toho člověka úplně zklamat, plácnete něco v tom smyslu jako "nejradši bych na gympl" a pokud to jde, rychle se loučíte a odcházíte. Musíte se přeci učit.
Dokonce i v uvítacím proslovu ředitelka přála deváťákům správnou volbu školy a mnoho úspěchů. Když už první den ve škole slyšíte, že letos tedy jde do tuhého, jak je to se zbývajícími dny? Můžu vám říct, že mnohem horší. Před neohlášeným testem učitelé vítězně pronesou tu omýlanou větu: "A jak si myslíte, že to bude na střední?" V ten moment i student s menší inteligencí pochopí, že jde do tuhého a že teď žádné výmluvy nejsou na místě.
Otázce školy se nevyhnete ani s kamarády. Ba co víc, děcka o tom diskutují snad pořád. Ráda bych byla suveréní a v takových rozhovorech tvrdila, že jdu na gympl a že jsem si jistá přijetím. Jenže tak to není. Sžírají mě pochybnosti a hlavně si nevěřím. Jak poznám, že mám jít na gympl? A tak, místo suverénosti radši s kamarády rozebírám, kam berou kolik lidí, jestli počítají průměry a kde je to asi nejlepší. Padám tudíž ještě do větších pochybností a radši se takovým rozhovorům vyhýbám. Lidi, kteří toho vědí tolik, co já a jsou stejně nerozhodní mi rozhodně ve výběru nepomůžou.

Co se dá dělat, tenhle rok je opravdu rozhodující. Mám takový dojem, že mě bude stát hodně nervů a úsilí. Musím si ujasnit, co bych měla v budoucnu dělat a jaká škola mi to nejvíce usnadní a nasměruje mne správným směrem. Musím si také udělat pár psychologických testů na co se hodím a přihlásit se na doučování. Je toho hodně. Pevně doufám, že nakonec se rozhodnu správně a na vybranoou školu se dostanu. Ale co když ne?