Pocit

Mám pocit, že většina lidí si neuvědomuje, co pro ně lékaři udělali. Otázkou jest, jestli si to vůbec uvědomit mohou! Tady narážím na komunikační bariéru mezi pacientem a lékařem.
Medicína se v dnešním světě stává přetechnizovanou, ostatně jako celý svět, a vytrácí se z ní lidství. Na jedné straně lékaří tvrdí, že pacientům vše vysvětlují, ale chápou na druhé straně pacietni to, co jim lékaři říkají? Zažil jsem, jak jeden primář vysvětloval babičce, co se s ní bude dít... "Tak podívejte paní, nejdříve vám vezmeme krev (to ještě asi chápala) a mrkneme na ty markery, pak uděláme histolku... No a když tam něco bude, tak vás proženeme CTčkem a uvidíme co dál." Babče nejspíš bylo jasné, že se s ní něco bude dít, ale mohla vůbec tušit co? Kde je hranice, který pojem zná nebo nezná běžná populace?
Táta (mimochodem taky doktor) mi říká: "Mluv s pacientem jako s blbcem! To nevadí, že má deset titulů před a deset titulů za jménem. Divil by ses, jak může být někdy zkreslená i představa samotného lékaře o výkonu, který má podstoupit jako pacient."
Dneska jsem byl vytahovat stehy jedné známé - dvacetiletá holčina. Je po operaci pro brániční kýlu a volvulus žaludku. Konkrétní nález - upside-down stomach. Z toho, co jsem se dozvěděl, jí v podstatě lékaři zachránili život. Na břiše má krásnou téměř neznatelnou jizvu zašitou intradermálním stehem. Akorát je zřejmě nějak podivně reaktivní na šicí materiál. Prostě steh byl po velmi krátké době vrostlý a nešel vyndat. Chudák holčina, trpěla jak pes, bylo mi jí líto. Ani přítomný lékař mnoho neudělal. Po půlhodině se celý upocený dopracoval akorát k tomu, že vyndal dolní polovinu. Pak se přetrhlo vlákno stehu a jeho zbytek zmizel kdesi v kůži.
Po krátkém vysvětlování, že musí jít na chirurgickou ambulanci, aby jí steh vyndali, řekla něco, co mě malinko zarazilo. Ona snad celou operaci vnímala jako jizvu na břiše - jizva je špatná = operace je špatná. Měl jsem pocit... - prostě ani netušila, že mohla umřít. Silně pochybuju, že by se jí nikdo v nemocnici nesnažil vysvětlit, o co se jednalo. Ano, věděla - měla něco se žaludkem, ale neměla představu o vážnosti stavu, ve kterém byla. A to rozhodně není člověkem, který by nebyl schopen pochopit, že operace proběhla úspěšně a ta jizva je v podstatě podružná věc (tím nechci říct nedůležitá - obzvláště v jejím věku).
Dneska si mnoho lékařů stěžuje, že jsou nedoceněni. Jak si má ale pacient - potažmo společnost uvědomit cenu něčeho, když ani neví čeho???
Z medicíny jako celku se stala chladná technická mašinerie bez vnímání a porozumění. I přes snahu některých lékařů se na pacienta odevšad chrlí spousta cizích názvů, kterým mnohdy ne zcela rozumí, ale to již nikoho nezajímá - informace byly podány. Ztratilo se lidství a pochopení, odlišnosti nejsou tolerovány - strojová výroba. A strojová výroba je přeci levná, ne?
Asi malinko přeháním, ale to jen pro to, aby se nad tím nemávlo rukou!
Z pohledu studenta šestého ročníku musím říct: "Páni profesoři, docenti, vážení učitelé, pusťte z hlavy všechny ty haldy CD znaků a cytokinů. Ty v praxi vždy až tolik důležité nejsou... Naučte radši studenty naslouchat, mluvit a rozumět pacientům. Naučte je, jak mají vysvětlovat věci tak, aby je pacienti pochopili a mohli třeba docenit složitost i zcela rutinní apendektomie... Vneste do medicíny opět váženost a lidství... Teď ale nevím, zda-li po Vás nechci příliš mnoho. Umíte to vůbec sami?"