Čas

Čas je spravedlivý, měří pro každýho stejně. Ať jsou to milenci, přátele nebo pracující lidé. Jen smrt si bere jak se jí zachce a koho má na seznamu. Milencům čas plyne rychle když jsou spolu. Pořád koukají na hodinky kdy jim jejich určený čas odplyne a oni se budou muset odloučit. A ve chvíli odloučení se jim čas neuvěřitelně vleče. Chtějí přeskočit pár dní aby zas mohli být spolu a cítit že je jeden s druhým. A až se sebe zase dotknou začnou milovat tu chvíli kdy zase mohou být spolu. Pro těžce nemocného člověka je čas neměřitelný. Nikdy neví kdy skončí jeho chvíle. Kdy zůstane jen tečkou v historii. Nemuže proti tomu nic udělat a ví že smrt si pro něj dojde. Tuší že je blízko ale nechce aby to tak skončilo. Bolí ho jen pomyšlení na to že zítřek pro něj už nemusí být. Snaží se dohnat to co za svůj život neudělal. A promítá si svůj život. Lituje že tolik věcí nestačil zažít. Ale zároveň je rád že už jeho trápení skončí. Nezbývá mu nic, než čekat a doufat. Pro přátele sedící v hospodě nad pivem polemizujících nad různýma věcma neuvědomujících si co všechno se může stát. A není to dobře? Užívají si života jsou se svými přáteli a když se pak ohlídnou zjistí, že čas strávený s nimi byl vlastně fajn. Člověk si musí užívat každé vteřiny která mu byla na tomto světě věnována a žít ji z plných plic...