sám sebou

Jen se na sebe koukni! Na to jaká jsi! Co vidíš? Jsi prostě jen nic a to nezměníš. Prostě ubohá nicka co nic nedokáže a všechny její sny se rozplnuly! Tak se ani nesnaž když na to nemáš! Jen podivej na to jak se chováš! Je to neuvěřitelný že lidi kolem tebe tě ještě vnímaj! Potřebovala by jsi lekci a to pořádnou! Abys nebyla jaká jsi! Potřebuješ utíct od všeho co tě poutá sem k těmhle lidem a utýct ode všeho co tě tady a kdekoliv jinde drží. Někam na opuštěnej ostrov kde by jen záleželo na tobě jestli zemřeš nebo ne. Kde není tahle odporná doba, lidi, věci a daleko od všech skutků které se kdy staly. Stejně víš že tenhle boj prohraješ. Víš že umřeš a víš že dřív než ostatní. Protože tebe všechno bolí! Vlastně sama sebe zabíjíš zevnitř. A když to na tebe přijde a ty si sama víš že se neubráníš a jednou ten boj prohraješ. Když seš jen ty, prázdnota a ta věc! Ta věc která ti od všeho uleví a ty aspoň budeš moct zapomenout na všechno co se kdy stalo. A nechat všechno plavat. Mít volnost a prostě na všechno zapomenout! Možná by si pak lidi uvědomili jaks trpěla a jak tě to uvnitř muselo bolet když jsi udělala tenhle zoufalej čin. Musela se stát přece někde chyba. A oni nebudou moct přijit na to jaká a kde, pokud jim to neobjasníš. Ale nikdo to neobjasní. Ty už budeš pryč a nikdo tě nebude otravovat zbytečnýma otázkama proč? a co se stalo tak strašnýho? Ale tebe prostě všechno bolelo a nikdo to neviděl. Vlastně jsi jim ani nedala šanci to vidět. Když jsi byla s okolim nechtěla jsi aby viděli co se s tebou děje, proto nic nepoznali. Prostě si jim nedala šanci! Ale ty jsi tak moc chtěla aby za tebou někdo přišel, vzal tě kolem ramen a řekl že chápe, to jak se cítíš a co prožíváš. Všechno bys mu v slzách řekla. Všechno to co tě trápilo a tolik bolelo. Ale stejně by nikdo nepřišel. Protože to prostě neviděli nebo nechtěli vidět. A ty se v tom znova a znova utápíš a potřebuješ záchranou ruku podat. Nikdo si ale necšimne těch náznáků. A pro tebe je to hrozný. Trpíš tim! Sama se nedokážeš ani kouknout do zrcadla protože se ti prostě udělá špatně! Jaks mohla dopustit to co tam vidíš! Už jen z toho ti je špatně a mizerně. Nevíš co děláš a co cítíš. Je v tobě prostě zmatek a ty se s tim nedokážeš poprat prostě! Ty víš kdo by ti dokázal pomoct ale ty to už nedokážeš ani tomu člověku říct. Poprosit ho o to aby tě objal a byl s tebou. Hlavně teď v tu nejdůležitější chvíli. Bojíš se všeho! I sama sebe a to tě taky děsí a podraží ti to nohy! Uvnitř tě z toho bolí a myšlenky znova utíkaj k tomu činu co ti dokáže pomoct. Ty už to nechceš snášet že? Tak to skonči! Na co čekáš? Na to že ti někdo pomůže? Tak to asi těžko holka. Tobě už nikdo nepomuže. Ty jim nedáváš šanci aby mohli! Nebo jo? Víš co chcípni! Bude to pro tebe lepší! A pro ostatní taky. Staneš se jen malou epizodkou v životě světa! Právě prohráváš svůj boj!