Když jsem byla malá...

Když jsem byla malá měla jsem krásné, modré oči. Plné radosti, veselí a upřímnosti. Měla jsem úsměv od ucha k uchu a rozdávala jsem radost a štěstí všem v okolí. Měla jsem blonďaté, kudrnaté vlásky že jsem všem připadala jako andílek. I tak jsem jim mýma očima, úsměvem a vlásky připadala.

A teď?

Z očí mi vyhasly ty krásné plamínky štěstí. Moje úsměvy jsou teď už jen skrytý pláč. A vlasy už vůbec nepůsobí tak krásně jako to bývalo.

A já se ptám proč?

Vyčerpala jsem už všechnu svou radost a štěstí? Čeká mě už jen takovejhle smutnej život? Plnej strachu, zoufalství a slz?

Nevím, nedokážu si odpovědět.