Sebepoškozování
Sebepoškozování
Anotace: Dívala se na své ruce. Byli tam drobounké jizvy,některé jsou čerstvé...
Začalo to když si máma přivedla svého nového přítele.Bil mě kvůli každé kravině,kvůli každé špatné známce.Máma o tom jistě nemněla ani páru a já ji nechtěla přidělávat starosti,sama jich mnela v té době dost.Chtěla jsme se zabít,ale bylo mi jasné že hned napoprvý se mi to nepodaří.Proto sem to začala zkoušet.Bála jsem se že to bude bolet,ale vůbec to nebolelo.Jednou sem se řízla a po celým těle se mi rozlil tak krásný pocit.Začal mi najednou svět připadat o něco hezčí,lepší a vůbec i lidi.
Ted to dělám vážně pořád. Protože se bojím aby si někdo toho nevšim,nemám žádné přátele.Nosím jen douhý rukáv a nikomu se nedívám do očí.Nemluvím a prostě jsme celá uzavřená.Jedna učitelka poznala že se mnou není něco v pořádku,ale já jí přesvědčila, že je všechno v naprostym, ale naprostym pořádku a že pomoc nepotřebuji.Nevím proč sem to udělala,třeba by mi vážně pomohla.Pomohla by mi s mým problémem,pomohla by mi uspořádat můj život.Od tý doby ,ale už si mne přestali všímat všichni.Byla jsme prostě beznadějnej případ,byla jsme prostě společensky odepsaná.
Jednou sem skusila všechno říct mámě,ale nemnela zrovna čas a já ji po tom už nechtěla obtěžovat,nebo spíš sem se k tomu už víckrát neodhodlala.Měla jsme strach.Nevím z čeho,ale měla jsem ho a mám ho pořád.
Chtěla byhc mýt nějakou kamarádku,které bych mohla všechno říct.Asi bych jí řekla,jak mi otčín ubližuje a jak sme nešťatsná a pak bychom spolu snili.Miluji snění,je to ta nejhezčí věc na světě.Představovat si jak je všechno v pořádku.Představovat si draky a vůbec všechny nadpřirozené bytosti.Držely bychom se za ruce a říkaly bychom si všechno,ale uplně všechno až na drobná rodinná tajemství.To by bylo báječné mýt kamarádku.Ale o tomhle si můžu nechat jen zdát ,protože se mnou by se nikdo nekamarádil,jsme divná.Jsem moc divná.....Achjo:(
Ted tu sedím v koupelně na dlaždičkách ,mám v ruce žiletku a přemýšlím nad tímhle vším a ani nevím proč.Vlastně ani nevím proč jsme na tomhle světě,vlastně když si to ted uvědomým tak bych nikomu ani nechyběla.Vůbe nikomu.Tak na co žít?Na tuhle otázku si asi nidky neodpovím.Dál budu jen přežívat,dál se budu řezat a třeba jednou otevřu oči a zjistím že to byl jen zlý sen nebo má představa...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Přeji pěkný večer.Večer plný žiletek,bolesti a snění.Snění,které dokáže všechno tohle přehlušit.Pkud chceš,ozvi se, budu ráda.. dekojova.p@seznam.cz
29.10.2007 22:18:00 | Chechtalka
Promiň, ale asi nebude moc nadšená z toho co ti teďka napíšu. Bohužel je to můj názor na sebepoškozování.
Nechápu proč neřekneš někomu, že tě otčín bije. A když tě bije, tak přece musí být modřiny, ne? To si jich nikdo nevšimne? Ani mamka si nevšimne toho, že tě její přítel bije?
Musím se přiznat taky jsem se řezala. Osvobodilo mě to, ale co potom? Co ti to dá potom? Mě to nedalo nic ba naopak jsem toho litovala a ten problém stejně neodešel a musela jsem ho řešit. Tobě to sebralo kamarády a problém ti to taky nevyřešilo. Pološ si tedy otázku: Stojí mi to za to?
Podle mě máš hodně možností jak říct co tě trápí a vyřešit svůj problém. Zavolej na linku bezpečí, řekni to mamce, jdi na policii, jdi k lékaři, řekni to učitelce.. Všichni ti pomůžou.. Stačí sebrat odvahu a jít.. Otčín tě nezabije, protože se to přece nedozví a když půjdeš na policii, tak ta tě ochrání.. Až vyjde z vězení ty můžeš být daleko a on se k tobě nedostane. Budeš tedy volná.. Přemýšlej o tom.
Kamarádky si najdeš.. Vyjdeš základku a dostaneš se do jiného kolektivu, kde tě nikdo nezná.. Máš možnost být jiný člověk.. Stačí jen chtít a jde to.. Můj děda říká: "Všechno jde, jenom malé děcka se musí nosit. A ty se taky naučí chodit" Musíš mít víru, sílu a chtíč. Je pozdě brečet nad rozlitým mlékem, je lepší vzít hadru a utřít to..
Asi si myslíš, že ti nerozumím, ale opak je pravdou. jen mám už nad touho věcí nadhled.. Dřív bych ti možná řekla, jak je mi tě líto, ale zažila jsem období, kdy můj přítel se chtěl zabít.. Řekl mi hodně věcí o tom.. Prostě myslím, že to je blbost a někdy se musí až léčit..
Najdi si kamarádku a užívej si života. Že by si toho nikdo nevšiml? Co tvoje máma? Ta tě nemá ráda? Podle mě tě miluje jako každá matka své dítě a chce ti dát to nejlepší.. Přemýšlej o životě, ale ne jak by ti bylo krásně kdyby.. Ale jak toho krásného dosáhnout...
Klidně mě odsuď, řekni, že jsem blbá, ale možná jednou pochopíš co jsem tímto chtěla říct...
17.10.2007 20:19:00 | Brunette...
Hl jestli to není jenom povídka a je to doopravdy,tak klidně můžeme být kamarádky!!Ne ledajaký!Opravdový!Nejlepší!!Měla sem stejnej problém a teď se zase vrací..Neřeším ho..Prostě ho beru..A taky ráda sním..a docela dost..tak jestli hceš,tak se ozvy na mejl Lusyetta@seznam.cz
09.10.2007 12:01:00 | L.L.