Jsem jako ...

Strašně moc chci napsat tento článek. Nikdo si to nemusí číst!

Jsem jako bublina - na povrchu lesklá a duhová, avšak stačí jeden hrubý dotek a "Prásk!" ... jen prázdno zůstane a jarová stopa na Tvým prstě.

Jsem jako kniha - žádný bestseller, kniha zapomenutá a odstrčená do nejzažší poličky; příjde-li někdo, jen se podívá a soudí podle obálky a názvu, ale neotevře, nenakoukne, strčí ji zpět.

Jsem jako náplast - chceš pomoct a až se všechno zahojí, vyhodíš mě.

Jsem jako den - uteču!

Jsem jako střep - někam patřím, ale nevím přesně kam. A každý se na mě bojí sáhnout.

Jsem jako nědělní oběd - ach Bože, tak tuctová?!

Jsem jako řasa - chráním to nejcenější, co máš a nepouštím nic.

Jsem jako prázdniny - než zaregisruješ, že tu jsem, zmizím, jen vzpomínka zůstane.

Jsem jako záchodovej papír - VŠICHNI SI MYSLÍ, ŽE SI SE MNOU MŮŽOU VYTŘÍT PRDEL!!!

I přesto můžu říct, že JÁ JSEM JÁ! Můžu Ti být trnem v oku, ale i teplem, co Tě zahřeje v té nejkrutější zimě. A to už nebude "jako" ...