V hlubinách nekonečna

V HLUBINÁCH NEKONEČNA

Předzpěv:

Spí struny noci
V hladinách
Rozpráví hvězdy
Dvě
A s odrazem

***

I.

Realita: Mluv, pravá jsem?

Královna snících: To mne se ptáš? Pohlédni do své tváře

/A sňalo svatozáře
Výbuchů minulosti
Nebe
Snad proradné/

Odraz /sám k sobě/: Skryji se, vždyť jenom malá lež..

***

II.

/Obloha sňala černý šat
A zastřela si oči/

Realita: Vidím své nic

Královna snících: A nejvíc vidíš

Realita: Nevěřím v nic.. pohledni ty

/Orbita zbledla tichá
Plivala blesky
Na odraz
a v jeho pád/

***

III.

Odraz /vyplouvající z nehmotného/: Pozdravena buď, Královno

Královna snících: Hle, také vidím nic.. ne, mění se mi zrak.. a spatřuji chuť hvězd, tu záři, která voní.. snad po nebesích

/Reálno skryté kdesi
Tam v moři nekonečna
Chvělo se/

IV.

Odraz: Má Královno, tak přec, jste vyvolená

Královna snících: Možná. Však tvými kolotoči slov jsem přece znejistěna. Tvé pravdy křivé jsou jak zem

Odraz: Tfuj, tfuj, pryč s tímhle příměrem

Realita /s bledými rty/: tak přece nejsem

/Z Atlase
s tváří ztrápenou potem
Vrhla se do Olympu
prázdna/

***

V.

Královna snících: Byl tohle spor? Odevzdám se jen smysluplným

Odraz: Ne, to je úděl její, tou tíha bude zasažena. A vy.. ta nejjasnější hvězda

Královna snících: Ne, to se mi nezdá. Slyšíš? I oblaka tu zbledla.
Kde nejhlubší je prázdno?

Odraz: Otočky, kličky, času napajedla… ta nespasí už nic

Královna snících: Poshov jim, vždyť se stydí.
Proměnit na liják ta krásna provinilá. V své nadpozemské síle, ať křehká, pevná, bolestná jsou.. s nimi nicota-

Odraz: Jste moudrá, slyšet vás je darovat

Královna snících: A ty jsi had

Odraz: Ty-

Královna snících: Mlč! Vždyť tvůj úkol je lhát

***

Dozpěv:

Jak Tíha klesla
v hedvábná
kolena jitřních kapek
a stala se
tou nejjasnější
zimní rosou