Kapky vody

Plesk. Sss. Plesk. Sss.
Kapky vody se snáší jedna podruhé a vpíjí se do země. A tak, jako to každou kapku vody čeká, čeká to i tebe.
Prásk. Čvácht.
Kaluž plná dešťové vody a bůhvíjaké neidentifikovatelnosti se rozlítne do okolí vlivem tlaku čísi nohy.
A teď?
Ticho.
Slunce vykouklo zpoza šedé naducané hmoty. Posílá své paprsky na zem. Voda se vypařuje a stoupá vzhůru. Klid před bouří nebo krásný slunečný den?

V životě je to jako s vodou v přírodě. Koloběh. Jednou padáš dolů, pak ještě níž... nebo po sobě necháš šlapat. A pak? Vysvitne sluníčko a ty stoupáš. Vzhůru a třeba ještě výš. Někdy až do sedmýho nebe. Ale nikdy nevíš, jak dlouho tam vydržíš a kdy tě zase čeká pád. Jednou nahoře, jednou dole.
A stokrát se můžeš tohle snažit změnit, těžko se ti to podaří. Každý si to zažije. Protože země potřebuje vláhu, protože člověk se chybama nejlíp učí. Kdyby nebylo zlo, nikdo by nepoznal dobro.