Odvaha a neodvaha

Nadáváte na současnost, chcete pořád jen měnit, ale když má přijít na skutky, tak utečete! Jste plní odhodlání, že řeknete „Tak a teď jdeme do toho!“... ale jakmile přijde TA chvíle, sklopíte hlavu, zmenšíte se, co nejvíc to půjde, zatnete pěsti a utečete.

Nic se vám nelíbí, člověk udělá něco pro lepší bytí, nepovede se a vy hned odsuzujete, místo abyste i přes neúspěch člověka podrželi a obdivovali jeho odvahu, kterou vy nemáte; máte jen odvahu kritizovat, ale za zády, nemáte ani na to říct člověku do očí, co vám na srdci leží.

Jste pro mě nic. Nemáte pro mne žádnou váhu, jste nuly, co se bojí říct svůj názor, svoje myšlenky, vystoupit z řady a udělat krok směr lepší řešení. „Malému“ člověku se vysmějete, co to plácá za blbosti, že on má odvahu, že on je všehoschopen, že je jen malý a hloupý člověk, že si to o něm nemyslí. Přijde „velký“ člověk a najednou ten, co měl silné řeči, jen přitakává a v závěru utíká ze scény. Změní se to někdy? Ne! Lidská ješitnost je strašná a každý má v sobě kus této ješitnosti, jen někdo víc a někdo míň.

Přijde však člověk, který svírá v ruce svůj život, chce změnit celý svět! Bojuje ze všech sil. Ubývá mu sil, prohrává, ale nevzdává se! Má odvahu, odvahu, kterou by mohl rozdávat všem, co ji nemají, i když vyvolávají svým jednáním, že mají. Až po dlouhém a vyčerpávajícím boji zjistí, že svět změnit nejde, musejí se změnit lidé, s nimi musí bojovat - pak bude i svět jiný v našich očích; svět je pořád stejný, jen v něm žijí jiní lidé a oni ho zkreslují.

Ukázal lidu odvahu, opravdovou odvahu. Vystoupí další lidé z davu a budou bojovat??