začít znovu...

Je to tak jednoduché a přitom... tak složité, ta bezpředmětná otázka života... proč žít - a nebo pokud je, tak pro koho, a žít vůbec?? Připadám si jako zvíře; zvíře, co musí každou minutu zalehnout k zimnímu spánku, aby se na jaře probudilo plné života. Já už prostě ztrácím sílu... všechno mě štve a především sžírá... připadám si, že nikam nepatřím a pokud někam, tak jsem tam akorát do počtu.
Říkám si, tak snad abych začala od nuly, ohlédnu se za sebe a vidím řadu lidí, kterým jsem jistě ublížila, nebo jsem se k nim chovala nepěkně a tu zjistím, že začít od nuly... už prostě nejde...