Moje duše je bezdomovec

Moje duše je bezdomovec

Jen co ráno vstanu, běžím k popelnici, přehrabuju se v ní, obracím odpadky, nahlížím do obalů, zda tam ještě něco nezbylo. Sice to moc nevoní, ale nemůžu se smířit s tím, že kdysi krásné pěkné věci končí v koši. Přemýšlím, zda si nenechám tento krásný obal, uvnitř už nic není, ale na památku bych mohla. Dívat se na něj a slzet dojetím. Asi bych měla dojít si pro něco nového, ale nepůjdu, stejně to skončí v koši.
Jsem takový humusák? Jsem. Přebírám se v odpadcích svých bývalých vztahů, svých lásek, krásných chvil, vzpomínkách. Byly to kdysi ve své dané době krásné nové věci. Ale použitelnost vypršela. Některé věci, vztahy se hodně zkazily, některé krásné chvíle mají svou vlastní expiraci.
Kdy už konečně dám svolení, aby se odpadky odvezly a vsákly do země???