Kouř z mých úst

Kouř se z mých úst line
Stává se z něj sobec
Jak čas prostě plyne
Z mladíka je teď otec

Sobec, který pohlcuje vzduch
A poukazuje na velkou hromadu stuh
Z níchž se život skládá
A jsou dokonce barevné

Barevné jako černobílá fotka
Barevné jako noční obloha a ranní červánky
Co je barevnější? Hm?

Flaška od mattonky, ze které upíjím, mi dává naději na to, že ji přece jednou dopiji.
Víte, jak to myslím?
Prostě, pocit, že vše se jednou dotáhne do úplného konce.
Přece však něco zůstává pořád otevřené a zamčené před našimi smysly...
Otázky lásky, nenávisti, osudu, náhody, života....................
A otázky proč a co je vlastně PARODIE?!

Vysvětlila bych to asi takto : Parodie je věc, která nás dokáže nesmírně vytočit, například - když se jedná zrovna o věc v lásce, a proto dám další příklad : Zamilujete se do někoho, který od vás bydlí přes 500km a vy víte, že jste od něj tak daleko! To je super, co? Tohle jsem si vždycky přála a lepčí to už ani bejt nemůže! Je to na facku! Protože s tím nemůžete nic dělat.
Prostě to nejde......... to je parodie (s prominutím) jako prase!
A tady aspoň vidíte to, že mi osud přeje :D Prej zázraky se dějí.............
Můžu vám říct, že jednou se mi jeden „zázrak“ stal (jak mi to aspoň tvrdila dotyčná osoba), ale vzápětí se pos*al! Takže to vlastně ani nebyl zázrak.

Ale teď nechápu, na co si stěžuju........ vždyť vlastně, už jen to, že žiju, je zázrak, ne? Je to přece takovej ten děj, kdy se z plodu narodí dítě :)
To je skvělý :) Popsala bych to líp, jelikož chodím na zdrávku, ale tohle je prostě lepčí :)
Docela zcvoklá úvaha, no...........:)