Titulek/titulku/Titulek

Červená... modrá, zelená a fialová,
tolik barev, tolik štěstí, pod štěstím jsou skrytí,
Skáču,letím si tak na poli,
nic mne přeci nebolí...

Vše tak krásné, milé, nádherné a překrásné,
Sluníčko svítí mi na kůži a opaluje mne... pálí... pálí... hoří, pálí...
Sakra, do háje... ať už toho nechá, vždyť to bolí, to svinstvo... co do mne... zapíchává... Jakési věci... jehličky, otvírám oči, všichni kolem mají berličky...
Sakra, sakra, do háje.... já mám asi na mále.... žádné... princeznovské korále...
kolem... Všude jenom špína...
Asi je se mnou ámen,,
Ne, ne... to musí být jen... sen...
Místo motýlů... zbyl tu jen... Kmen, sušeného stromu...
Kde to já jen jsem? V tom objeví se muž... řekne mi, že toť ,,je můj skutečný svět,,... že před lety... Jsem Něco pokazila... a Teď... Teď ať si za to platím... a svůj překrásný život ´´Tím myslíš tohle?´´ V klidu bdím.

V tom zase něco bodá, píchá... andělská křídla... ovívají mou hebkou tvář.... Bolest je tatam?... Rychle se probouzím... neboť,,spadla jsem ze skály,,. Bytosti kolem mne..... rozložila svá těla... a mysli...

Mysli!!!... Spadla... jsem ze skály, a kdyby ta křídla... mne neprobudila... zemřela bych a zůstala... Tam v tom hnusném... světě. Vstávám, ale nejde to... bolest... je tu stále... Nikdo na pomoc... Tak šplhám... po té skále... Nahoru... Tam nahoru k nebesům...
Vyšplhala... ocitám se znovu na louce...

Krásné květiny... vůně... slunce...
Však krásu toho obdivuji... ale dávám i na sebe pozor... a pro pomoc spěchám, aby ta krev, co teče mi z rukou a nohou... Nebyla poslední barva... co mé oči vidět mohou...