Hrdinství

Stalo se to, co se tak někdy stává. Špatná chvíle a špatné místo. Kde končí hrdinství a kde začíná bláznovství? Pomoci, nebo si zachránit svou zbabělou existenci. Dívat se na bezpráví, nebo proti němu zakročit? Někdo mi zasáhl do mého hezky bezpečného a klidného světa. Trochu dost mi v něm vše převrátil. Nevím, kde se mám cítit v bezpečí a kde cítit obavy. Všechno mám zmatené a v tomhle zatraceném bludném kruhu se motám kolem dokola. Je to jak jízda na horské dráze... nahoru, dolů, nahoru.......
Zakročila jsem, ale neustále cítím pachuť strachu na jazyku a ohlížím se dozadu. Už nikdy to nebude jako dřív, už nepůjdu tak, jako by na světě nebylo nic špatného. Do konce života si budu pamatovat ten ochromující strach a děs. Ten pocit bezmocnosti a bezradnosti. Stala jsem se zbabělým hrdinou, ale neustále se sama sebe ptám, jestli bych to dokázala znovu. A někdy se ptám i na to, jestli by někdo pomohl mně...... stal by se pro mě někdo hrdinou?