Nepochopím..

Znuděně ležím v tátově křesle, které má vyloženě pro sebe a nikdo jiný mu do něj nemá lízt - ráda porušuju jeho domácí pravidla - a přepínám jeden program za druhým. Telenovely, pohádky, hudební pořady, filmy, co už jsem viděla... ale jeden kanál mě přece jenom zaujme.
Na obrazovce běží obrázky, které mi berou dech a vhání do očí slzy. Sleduji, jak lidi odřezávají mrtvým slonům kly... sleduji miniaturní klece se zavřenými norky, aby nějaká celebrita měla vyrobený kožich za utrpení jiných... sleduji králíka, který má rozežrané oči od pokusů provedených na tom bezbranném zvířeti... sleduji koně, převážené na jatka bez vody... na cestu dlouhou několik dní, jak se koně mezi sebou ušlapují, protože když se jednomu z nich podlomí nohy vyčerpáním, ostatní koně ho svou váhou drtí...
Nemám sílu pořad přepnout. Není v něm ani jedno slovo, netřeba komentář. Vše doplňuje jen pochmurná hudba.
Ty jednotlivé útržky strašných videí ukazují, jak jsme my, lidé, zlí. Ukazují, co všechno jsme schopni udělat pro svůj prospěch. Asi nikdy nepochopím, kdo může zabít zvíře. Nebo takovým činnům jiných lidí jen přihlížet. Je mi z toho strašně smutno, ale nevím, jak proti takovým věcem bojovat. Na zemi je šest miliard lidí - co proti tomu zmůže jedna čtrnáctiletá holka?
Film končí záběrem na oko slona, kolem kterého je spousta much. Z obrovského oka stéká slza a já vidím, jak v něm zhasíná život.