Na co myslí

Na co myslí člověk, když se rozhodne zabít?
Sám sebe....
Na rodinu? Kamarády? Na to, co prožil?
Nebo na to, co už neprožije? Co už nikdy nebude moct vidět, slyšet, cítit....
Myslí taky na to, že ublíží svým blízkým? Ví, že uleví sám sobě, ale ostatním ublíží?
Proč to udělá? Proč se člověk zabije? Proč ukončí život? Drahocenný život, který už nikdy nezíská...
Má vůbec člověk právo ukončit život? Člověk tu přece je, protože to někdo chtěl. Chtěli to rodiče! Chtěli, aby žil - a pořád to chtějí. Jenže on je tu teď sám za sebe...
On rozhoduje!
Na ostatní nebere ohledy!
Je to momentální pohnutek! Udělá to teď, protože je mu právě teď zle!
Možná, že když umírá, bodne ho střípek lítosti...
Možná, že si v poslední minutě vzpomene na to hezký...
Řekne si: „Mohlo se to zlepšit.“
Ale je pozdě...
Pozdě na lítost....
Pozdě myslet na ty, které miloval....
Pozdě myslet na to, co mohl prožít a co už neprožije....
Co už neuvidí...
Neucítí...