Přátelství nikdy nezatajuje, co si myslí

Přátelství. Co je to vlastně přátelství? Souhrn pozitivních citů, jež chováme k osobám nám sympatickým. Ale ne vždy musí být tyto city kladné. Praví přátelé by si neměli zatajovat, když se jim něco na druhém nelíbí. Proč lidé raději skrývají nelibost? Snad, že by se jejich názor ostatním nelíbil? Nesmysl, opravdoví přátelé si umí odpouštět a když jim na příteli záleží, dokáží se i v daném ohledu změnit.
Přátele si nevybíráme podle toho, jak vypadají, jak se oblíkají, jakým způsobem vystupují před ostatními.
Ruku na srdce. Každý z nás zajisté v životě měl hodně přátel, ale kolika z nich jsme dokázali říct úplně vše, bez obav, že se na nás budou dívat „zlýma a podezíravýma očima“? Můžeme mít spoustu kamarádů, ale uvědomme si, že ne všechny máme tolik rádi, tak, jako někteří z nich nemají v lásce nás a jen se chytají první příležitosti, jak někoho využít. Zneužít, spáchat zločin na duši druhého, odhodit jako popsaný papír a utéct daleko od něj. V takových případech jsou zde ti „opravdoví přátelé“, kteří nám otevírají oči. Říkají nám a radí: „S tím se nebav, využívá tě“ nebo „Nedělej to a támhle to, ublížíš si. Záleží mi na tobě.“
I když se nám jejich názory mnohdy příčí, měli bychom je poslouchat a snažit se přijít na to, co nám naznačují. Praví přátelé to s námi myslí vážně a upřímně. Radují se z našich úspěchů, trápí se pro naše prohry. Jsou s námi ve štěstí i neštěstí, v dobrém i zlém. Pomáhají nám, jakož i my pomáháme jim.

Dostala jsem jedinečnou šanci mít jednu takovou opravdovou přítelkyni. Říká se, že se s přáteli smějeme, ale i pláčeme. I když se mi život v jednom okamžiku hroutí, v tom druhém, kdy jsem s touto „nejlepší kamarádkou,“ pociťuji, že ne všem dnům je konec a já mám zase chuť se smát.
Na závěr bych chtěla vyslat myšlenku Erasma Rotterdamského: „Děláš-li si nové přátele, nezapomínej na staré.“
Obklopujme se lidmi, navazujme nové kontakty, ale nikdy –NIKDY- nezapomínejme na staré přátele, jež nás tak důvěrně znají.