Naše třída před zrcadlem

Když se zamyslím nad svými spolužáky, napadne mě následující: o přestávkách šumící skupina teenagerů, o hodinách bohužel totéž. A každý jsme originál: co bychom si počali bez Markových vtipných poznámek, Cilčiných záchvatů smíchu, Nořiných fotek, které dokumentují naše dny strávené ve školních lavicích, nebo bez Filipova neustále běžícího a stoprocentně funkčního mozku? Bez nich by to nešlo. Bez nikoho z naší třídy. A tak, i když je náš kolektiv složen jako ze střípků, z malých skupin, když je potřeba, ty střípky se snadno slepí v celek. Sice máme i slabší stránky... Již zmíněný šum o hodinách, občasné bitky, výlevy emocí nebo 'dusot kopyt' vznikající při sprintu na oběd nejsou zrovna chvályhodné, ale přesto jsem ráda, že mohu mít takové spolužáky, jaké mám.