Voda

Voda
Voda. Tolik potřebná k životu, ale zároveň špatný pán, kdo jí tu sílu dal? Ani se nedivím. Je kouzelná, ohromující. Tolik si přeji být její služkou, naslouchat její šumění. Naslouchat tanci jejích dcer, jež po hladině tančí, a na břehu končí. Jak nádherné jsou vysoké vlny narážející na skály, jakoby si nimi laškovaly. Jedna vlna se o kameny roztříští na všechny strany. A když mají to štěstí a svítí na ně sluneční paprsky, vytvoří tak nádhernou duhu. Já teď sedím na okraji jedné ze skal, jež ční nad velkým jezerem. Jeho voda je klidná a temná, slyším šplouchání malých vlnek, které se setkali se břehem a skálou. Jezero je uprostřed rozsáhlého, hustého a temného lesa. Jen málokdo tady zavítá. Ale jsem tu já. Chodím sem pokaždé, když mám chvilku času. Je to tu úchvatné. Jako malá holčička jsem se tu sama naučila plavat. Nyní jsem výborným plavcem, ale ještě raději se potápím až ke dnu jezera. Ale to je možné, jen kousek od břehu. Dál už je jen velká průrva, a dno není vidět. Místo něj je tam jen tma, sem tam skrz hladinu pronikne sluneční paprsek. Nic víc, nic míň. Když jsem ve vodě a potápím se, cítím se volná, i když mě sužuje nedostatek kyslíku, ale i přesto… Ve vodě nemusím poslouchat různé nadávky ostatních, jaká jsem nebo nejsem. Ve vodě je nádherné ticho.
Postavím se na kraj jednoho malého útesu, který ční asi 4m nad hladinou. Voda je dneska klidná. Odráží se od ní paprsky měsíce. Svléknu ze sebe své černé šaty, jež obepínali mou postavu. Uvolním své ohnivé kadeře. Chvílí nechávám vánek hrát si se mnou. A… skočím. Zlomek okamžiku letím. Hladina se nade mnou uzavřela. S ní i starosti. Snažím se dosáhnout dna, který ovšem k dosažení není. A tak to vzdávám. Cítím pálení v plících. Vím že musím zpátky nad hladinu. Ale říkám si proč? Co mě tam čeká? Nic! Jen další zklamání a urážky. Další hádky s blízkými. Ale to já už nechci. Zatnu všechny síly a pokračuji dál do hlubin. Bojuji o každý zbytek vzduchu co mi zbyl. Plíce mě pálí čím dal víc. Síly mě opouštějí. Oči ale chci mít stále do kořán. Chce se mi spát. Ale ještě musím vydržet. Jsem hodně hluboko. Vidím dno! A Tmu! Naposledy ucítím jemný náraz. A pak už nic. Dopadla jsem. Dosáhla jsem svého dna…