On jediný

Odchází mi, odchází. On jediný. On, můj jediný! Hloupá slova vyřknuta z našich úst způsobila výbuch srdcí, která se chvěla a zkrvaveně se smála. Řekl tak se měj, nemám v tvém životě co dělat. Netušil však, že mé srdce vybouchlo a zbytky odešly z mého těla jako odpad za ním. Netušil však, že způsobí chaos v mém životě. Chtěla jsem se jen přiblížit k němu, on nakrčil nos a odešel! Nechal mě tu samotnou. Stála jsem za svými přesvědčeními, za svými názory a za svým pohledem na svět, který se liší, protože na vše koukám z jiné strany. Ze strany, kterou chci, aby NĚKDO chápal. Ale ten někdo odešel. Potřebovala jsem mluvit, potřebovala jsem pochopení. Plácám se, plácám se ve světě, ve kterém nemám asi už co dělat.

On jediný zabíral v mém suchém srdci zvláštní místo. On jediný měl přístup k věcem, ke kterým spousta lidí neměla. On jediný se stal v mém životě něčím výjimečným. Bylo mu to snad málo? Mrzí mě a bolí mě tak strašně moc, že bylo. Jsem hloupá? Tak ať! Blázni mají stejně vše jednodušší. Nezaobírají se myšlenkami, které je tíží neskutečně moc. Jsem naivní? Tak ať! I v naivitě je krása. Někdy je lepší vidět věci naivně než realisticky. Jsem malá? Ano, jsem. Nejsem dokonalá, nejsem úžasná, nejsem skvělá, jsem JINÁ!

Bolí mne prázdné místo po srdci, ale co nadělám? NIC. Půjdu dál, nebudu naříkat, budu makat. Vezmu sílu pevně do rukou a půjdu! Půjdu životem, ale teď už půjdu sama. Tou cestou klikatou, strašidelnou... s dokonalým koncem!