Jen trochu lidskosti

Žijeme v době, kdy se nám věda stala téměř náboženstvím, naší modlou; kultem, který bezmezně uctíváme.
Hltáme zprávy o převratných objevech na poli chemie, fyziky, techniky a genetického inženýrství.
Pohlížíme na vědce, kterým se podařilo naklonovat ovci jako na bohy, na naší spásu.
A skutečně, po všem, co věda dokázala, na sebe můžeme být patřičně hrdí.
Byli jsme přece v kosmu, umíme uměle stvořit bytost, ignorujeme přírodní zákony a přírodu samotnou rovněž.
Ale opravdu nám to dává právo hrát si na Boha? Skutečně jsme tak nepřemožitelní?
Dívám se kolem a vidím samolibost. A neschopnost připustit si, byť jen na malou chvíli, že opravdu nevíme všechno.
V poslední době slýchám diskuse kolem interrupcí a umělého ukončení života – eutanázii. Sama za sebe mohu říct, že kdybych měla jednoznačně říct ano nebo ne, řeknu: Nevím.
Jistě jsou případy, kdy je smrt pro člověka vysvobozením, úlevou od bolesti.
Dejme tomu, že starý člověk trpící nevyléčitelnou formou rakoviny podepíše souhlas se svým úmrtím v případě nepřekonatelných bolestí. Během posledních stadií nemoci upadne do stavu, kdy stále ještě vnímá, ale není schopen komunikovat s okolím. Co když si uvědomí, že by svůj život prožil rád až do konce, bez jakýchkoli vnějších zásahů? Co když si to jednoduše rozmyslí?
Co když pro lidi, kteří jsou už roky napojení na přístroje, najde medicína lék?
Máme právo odpojit je od přístrojů?
Dokáže zákon postihnout všechna tato „co když“?
Dokážeme opravdu vidět do všech koutů?
Museli bychom přece řešit každý případ naprosto individuálně, ne zařadit umírající a nevyléčitelně nemocné do kolonky „bez šance – usmrtit“.
Uvědomte si, prosím, vy všichni s vašimi radikálními ANO nebo NE, že tady se jedná o lidské bytosti.
A jako všechno na světě, i eutanázii lze bohužel zneužít.
Zamyslete se se mnou. Země je stará přibližně 4,6 miliardy let. Stáří lidstva je vypočítáno asi na 4 miliony. Jsme tak mladí. Musíme se ještě tolik učit.
Nevím, zda souhlasím s uzákoněním eutanázie, ale s jedním souhlasím bezesporu: Člověk má právo důstojně zemřít. Pod tohle se klidně podepíšu.
A pokud mám eutanázie zaručit důstojnou smrt, jsem jejím zastáncem.
O smrti toho víme velice málo. Ve chvíli, kdy se o ní všechno dozvíme, už o tom nemůžeme nikomu říct.
Prosím vás tedy jen o trochu lidskosti.