Skládanka z kostek
Skládanka z kostek
Je to zvláštní, ale já mám tenhle pocit pořád, jen je někdy slabší. Stávají se věci, který mi obrátí život a jsem „spokojená“, ale proč se vlastně vždycky stane něco, co to štěstí zničí? Je to maličkost? Nebo zásadní věc? A není to fuk?
Lidi si myslí, kdovíjaký životní trest slízli, když mají práci, se kterou nejsou spokojení, když se jim nepovede pár příkladů z matiky, ale to jsou jen povrchní věci.
Mít všechno a přece pocit, že nemáte nic, milovat někoho a nemoct s ním být… to jsou věci, který dokážou pomalu sžírat vědomí a poslat do hajzlu všechno ostatní.
Umíme to maskovat. Smát se a potlačit při tom slzy, daří se to, ale jak dlouho se dá tohle vydržet, než vám do klína spadne poslední možnost. Most? Skočte a budete slaboch. Máte životní úkol a přehozením nohy přes zábradlí zklamete. Ale kdy jste větší slaboch? Když se odhodláte k činu a skončíte to jednou provždy? Nebo když se seberete a dál se necháte deptat?
Počet zklamání přímo úměrně zvyšuje sílu překonat něco ještě horšího, ale co když to po tolika emocionálních pádech přestáváme zvládat? Co potom? Jo jistě, první možnost, která se nabízí, jsou antidepresiva. 20% lidí si řekne: „ To nikdy! Já přece nejsem žádnej cvok!“ 60% lidí si řekne: „Jasně, proč ne? Je to řešení a jako by se nabízelo samo.“ 39,9% lidí si řekne: „Zkusím to ještě vydržet“ a zbývá poslední setina procenta, a do té se započítám já. Nezvládám, ale antidepresiva ve 14-ti?? A teď si teprve člověk řekne: „Jo, a co teď??“
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Nejdůležitější je mít někoho,na koho se pokaždé můžeme spolehnout a kdo nás nikdy nezradí...protože sami to nemůžeme nikdy dokázat
14.06.2008 10:47:00 | dreamer.
úplně tě chápu a soucítím.... taky mám občas pocit, že jsem jenom bezvíznamná nicka, ale pak přijde něco nádherného a můj pohled na svět se zmnění....;) zkus něco takového najít... jakoukoli maličkostí se dá prozářit den;)
30.03.2008 11:05:00 | ivushe
Hodně silné, smutné a realistické.
Řekla bych, že každý se takhle jednou cítil nebo teprve bude, to je fuk. A na něm je, aby to překonal. A myslím si, že to zvládneš. Nesmíš jen ztratit víru, že tě čeká něco lepšího. Ono za to lepší se prostě musí bojovat a ať je protivník jakýkoli, třeba sám život a okolnosti, dá se nad ním zvítězit. Nesmíš ztrácet naději.
Lepší zítřky přeji :-)
09.12.2007 21:43:00 | Erion Fate
Ahoj.
Je to zvláštní(a nebo taky ne), ale nedávno jsem slýšlel podobně. Mnohokrát životem zklamaný, žijící s tím, že každá nová naděje přinese jen smutek a bolest a odhodlaný s tím vším něco udělat...skončit to a možná...pokračovat po cestě, která příjde po tom(to je ale z jiného soudku a na dlouhou debatu). Mnoho hodin jsem věnoval přemýšlení o hlubším smyslu a o tom, jestli jsem připraven udělat něco tak radikálního. A jednou v noci jsem šel přemýšlet na vysokou věž. Nešel jsem tam s tím, že to udělám....chtěl jsem prostě přemýšlet. A tam, třesoucí se zimou a omýván nočním větrem jsem dlouho pozoroval hvězdy. Tehdy jsem si uvědomil, že je tolik věcí, pro které stojí za to žít. A i když mě život fackoval....byla tady spousta věcí, které byly mnohem důležitější...stačilo jen změnit úhel pohledu....stačilo najít svůj úhel pohledu....a i když to je někdy těžké, tak vždy je naděje
E
07.12.2007 18:14:00 | Erien, potulný bard
Jdi ke kořenům toho, co z tvého krásného života udělalo rozpadajíci se hřbitovní náhrobek. Možná budeš překvapená, co tam najdeš. U kořenů si vyber jinou cestu a jdi. Neboť ta, po které jdeš nyní asi nebude úplně správná, pokud tě přivádí k takovým myšlenkám. Začni znovu.
S požehnáním
03.12.2007 21:37:00 | Hippy
Balancuju mezi mostem a pokračováním a tohle smíření se smrtí je úžasná věc když se trefí... Ale nikdy nikdo neví,jestli jeho poslední myšlenka bude smířlivá nebo vystrašená. Píšeš realisticky,ale né cynicky. Čemuž dávám přednost (snad)
02.12.2007 21:42:00 | Kávový Poutník