Zhasl plamen

Ty mi trháš srdce! Proč to děláš? Já se změnila, ale ty se otáčíš zády.
Klečím v rohu pokoje a pláču do dlaní svých rukou. Tlumený nářek se ozývá od stěn pokoje... vrací se mi zpět má beznadějná slova... silnější... jako ozvěna.
Chtěla bych si odkrýt své uslzené oči, ale nejde to. Ještě nejsem připravená na "NE", na pohled do svého nitra. Teď chci usnout a zapomenout na tvá ostrá slova, slova chladná jako led a vzbudit se do nového jitra, krásného jako nikdy.
Bolí to... ta věc, která mi pomalounku přetíná žilky na ruce... ale teď už cítím jen teplo, které stéká mi mezi prsty na koberec... je chladno............ někdo zhasl!