Návštěva historie

Přemýšleli jste někdy o návštěvě dávné minulosti? Snili jste, jak excelujete na bojovém poli se střelnou zbraní v ruce tváří v tvář bezmocným plechovým rytířům? Jak se vy, dámy, promenádujete na královském dvoře v polyamidových vláknech? Jak objevujete americké břehy sto let před Kryštofem Kolumbem? Nebo jak před zraky měšťanstva předvádíte první parní stroj? Je to krásná představa být hrdinou, jednookým mezi slepými, ale... není naše vize poněkud zkreslená? Byli bychom vůbec hrdinou?

Představte si, že jste muž či žena ve středních letech, máte absolvovanou vysokou školu právnickou a živíte se na poli zákonů. Jste úspěšní, vyděláváte velké peníze a jste společností respektováni. Jednoho dne, jako blesk z čistého nebe, před vámi stane velká gotická brána. Chvíli se rozmýšlíte, zda vstoupit či ne, pak otevřete dveře a ocitnete se v jiném světě.
Nacházíte se v době Karla IV. Celá Evropa je silně věřící, církev má vysoké postavení, v každé vesnici je kostel a každou neděli jsou mše. A vy jste, Bože proč, ateista. Matně znáte uspořádání Knihy knih, umíte říci ámen, ale to je vše. A jak se pak chcete důstojně účastnit nedělní mše? Jen byste riskovali, že po vás půjde inkvizice, která zrovna nepracuje v rukavičkách. A tak vám nezbývá, než se vyhýbat lidem a zbytečně na sebe neupozorňovat. Každopádně na úplném okraji společnosti byste jen stěží přežili. Kde byste vzali jídlo? Supermarkety nebyly a trhy jste stejně nemohli navštěvovat, protože jste neměli čím zaplatit. Kde vzít peníze? Prodávat. Co prodávat? Chleba právník jen stěží upeče, vázu jen stěží uplácá a šaty jen stěží ušije. Nehledě na to, že lid mluvil latinsky a právník by se jen stěží domluvil. Ano, mohli byste si stoupnout doprostřed náměstí a hlásat, že jste přišel z budoucna. Myslíte, že by smekli své klobouky a oslavovali vás? Uctívali a chodili by si pro rady? Kdepak. Někdo z hloučku lidí pod vámi by vykřikl, že jste posedlí ďáblem, že jste čarodějnice a kacíř, a za pár dní by se vaše tělo radostně houpalo na provázku.
Jedinou možností, jak zachránit sebe a setkat se s porozuměním, je vyhledat někoho vzdělaného. A kdo byl v té době vzdělanější než sám král Karel IV.? Řekněme, že jste tak chytří, a neřekne mu, že přicházíte z budoucna (vždyť i dnes bychom se na takového člověka dívali s nedůvěřivostí). Tím pádem musíte králi nějak dokázat své umění, své znalosti, svoji cenu. Jenže zde vystává další problém. Jak toho dosáhnout? Čím ho zaujmout? Můžete mluvit o důležitých objevech, ale to je tak vše. Nebo snad právník dokáže sestrojit střelnou zbraň, dokáže ušít šaty z polyamidových vláken, umí postavit parní stroj? Jistě, může mluvit o Americe, ale co z toho bude mít království ve vnitrozemí? Je jen pár věcí či odvětví, kterými byste dokázali oslnit. Mohli byste dělat kuchaře, i když to může být velmi těžké. K dispozici nemáte brambory ani rýži, maso nemáte nakrájené na filety a troubu budete hledat marně. Nicméně se domnívám, že byste se tak dokázali uživit. Další možností je vysvětlit princip kanalizace. Zde je ovšem otázkou, zda by o to měli lidé vůbec zájem. Co se vynálezů týče, asi jednou z mála věcí je výroba sirek. Nejdříve byste ovšem museli sehnat síru a především fosfor, který se získává z močoviny. Také byste mohli navrhnout horkovzdušný balón, ale asi by byly problémy s hořákem. Jistě byste dokázali dělat písaře, jenže to byste znovu museli být v klášteře a hrozilo by vám nebezpečí. Ještě byste nemuseli vynálezy konstruovat, ale pouze je malovat jako Leonardo da Vinci, ale nejsem si jistý, zda je právník na tak vysoké výtvarné a fyzikální úrovni. Poslední záchranou by byla možnost dělat dvorního šaška.

Paradoxně by byl nejmoudřejší člověk dohnán neschopností společnosti pochopit a vyslechnout ho k tak potupné práci, jako je dvorní šašek. Zde se však nabízí otázka: Nejsme pořád stejní?