Volba

Jeho srdce promluvilo:

Dnes ráno bylo nebe šedivé,
ale přistoupíš-li k oknu teď,
budeš překvapena…
Tváří se "možná opřeš" o okenní kliku
a dole "možná" uvidíš světlo slunce,
ovšem jakoby již zapadajícího
na dětské tváři děvčátka,
které si vykračuje a rozhlíží se...
Zároveň "možná" uvidíš muže,
který přichází rychleji za ním.

... Potom muž přejde a tvář dítěte bude úplně jasná...

Ona mu odpovídá:

Dnes ráno bylo sice nebe jasné,
ale přistoupíš-li k oknu večer,
budeš překvapen…
Tváří se "možná opřeš" o okenní kliku
a "možná" uvidíš světlo měsíce,
ovšem jakoby již zhasínající....
na smutné tváři ženy,
která si nevykračuje.... stojí....
a rozhlíží se...
Dívá se nahoru do oken,
hledajíc muže... však nikoho nevidí...
Skryt jejím očím, stojíš za závěsy...
pak se zády k oknu obrátíš a odcházíš...
Rychleji ..... za čím(?)....za kým (?)...

... Když postava muže za okny zmizí, tvář ženy jakoby zcela zhasne..... jen dvě vzdálené jiskřičky zůstaly......

Pak do tmy žena zašeptá:
„Úsměv děvčátka je pro mě stejným pokladem
jako srdce muže, který se vzdaluje...“