Star dance aneb když hvězdy tančí

Star dance, aneb když hvězdy tančí

Sobota večer. Celá země sedí u televize.
Tanečníci se na parketě vlní a pan Marek otvírá stavidla své výřečnosti.
Najednou všichni jihnou. Krásná Monika končí.
Nemá s kým tančit !
Její partner při autonehodě utrpěl vážné zranění. Až do konce je celý pořad plný slz a emocí. Koukám, a dost dobře nechápu, co se děje.
Deset lidí z deseti lituje krásnou ex-missku.
Vždyť ona nebude tančit!
Jeden člověk z deseti lituje partnera Moniky.
Je přece raněný a bojuje o život.
Nikdo v celém sále ani u televizní obrazovky nepomyslí na člověka, který při nehodě s tanečníkem zahynul.
Vždyť nebyl hvězda a ani netančil!
Tak co se s ním vůbec zabývat. Je to jen jeden mrtvý člověk.
Napadlo vtipného Marka, krásnou Moniku a všechny ty truchlící lidi v sále i před obrazovkami, pomyslet na city rodiny po tragicky zemřelém člověku? Jak jim asi je, když vidí potoky slz prolitých pro zmařenou šanci tančit v přímém přenosu?
Co asi ti lidé cítí?
Jak jim je?
Ať už ten mrtvý byl jejich syn, otec nebo bratr, patřil k nim. Nebyl hvězda, ale člověk.
Je to dost nebo málo?
Já to nevím!
Jedno vím však jistě. Měli bychom se všichni stydět. A to jak hvězdy, tak i my, bezejmenní, v davu.
Nakonec hvězdný rej skončil a na programu byl další klenot televizní tvorby.
Komerční televize servíruje svojí reality show ,,vyvolení“.
Člověku nezbývá nic jiného, než žasnout. To, že se skupina lidí nechá zavřít do akvária a hraje si v něm na život, je snad i omluvitelné. Někdo jde po penězích, další po pseudo-slávě a zbytek trpí exhibicionismem.
Otázka však zní: ,,Kdo tuhle estrádu vlastně sleduje?“
Naštěstí šmíráků u obrazovek valem ubývá, a tak naše televizní Popelka s tímto formátem na čas skončí.
Bohužel přijde něco jiného.
Něco ještě více brutálního. Je docela možné, že skupina lidí kouřících a pijících ve vile bude nahrazena něčím nesrovnatelně sadističtějším.
Co takhle reality show s názvem: ,,Pitva žijícího psa bez narkózy“ nebo ,,Vražda v přímém přenosu“?
Možná nám komerční televize dopřejí zážitek v duchu starého akčního filmu s Arnoldem Kalifornia Schwarzeneggerem, který se u nás promítá pod názvem ,,Běžící muž.“
Živě vidím Marka Vašuta, Leoše Mareše a Terku Pergnerovou, jak vedou tři skupiny lovců po stopě obyčejného člověka.
Kdo ho dostihne první a uloví vítězství.
První řada nové show bude mít sledovanost 101%. V hospodě i v mlékárně si budou všichni vykládat, jak ten štvaný ubožák krásně prchal a jak ho nakonec Leošovci shodili ze skály.
To bude fakt krásný.
Druhá a třetí řada přinese zklamání. Sledovanost spadne a bude třeba přidat něco krve a emocí. Motorová pila dodá krev a štvanice matky s dítětem ty emoce.
Nezbude nic jiného, než televizi vypnout. Sledovanost bude na nule a na temné obrazovce uvidíte zvláštní vizi.
Ta pak vyvolá otázku: ,,Kam jsme to vlastně došli?“
Odpověď je prostá, ale zdrcující. Naše konzumní civilizace je ve stejném bodu jako říše římská před svým pádem.
Pyšní Římané měli gladiátory. My máme profesionální sportovce a hvězdy reality show. V čase pádu impéria se část jeho obyvatel přežírala, až pak zvracela. My dnes děláme to samé. Směle soutěžíme, kdo sní víc párků v rohlíku a kostek másla.
Zpupní legionářští velitelé stáli v čele armády, které se nikdo nemohl vyrovnat - ani v počtu, ani v kvalitě zbroje.
Američtí generálové se cítí úplně stejně. Stačí jen, aby pán Bílého domu ukázal, kam chce jít šířit naší takzvanou demokracii, a jeho armáda smete vládu, stát nebo celý kontinent z povrchu Světa.
Jediný rozdíl je v tom, že zkáza Impérium Románum přišla ze Severu a konec Impérium konzumus přijde z Jihu. Asi se Vám zdá , že cesta od Star dance k bodu zániku našeho pojetí Světa je moc přitažená za vlasy. Snad máte pravdu, ale mám strach, že už jedeme po tobogánu a dopad bude strašně tvrdý.
Zamyslete se, když nás bude víc, třeba máme ještě šanci.

P.S. A prosím, nezapomeňte, Vánoce jsou Svátky duchovní obnovy a lásky k člověku. Nemusíte je oslavit v Kauflandu s plným vozíkem jídla a pití. Je jisté, že i v Lednu se bude jídlo dál prodávat a hlady určitě neumřeme.