Jsem povrchní.....
Jsem povrchní.....
Anotace: mám depku... ani sem nevěděla, kam to zařadit... Za moc to nestojí, ale je to bohužel pravdivý...
Proč nechávám lidi přicházet, když vím, že je tu nechci? Proč dokážu někoho odhodit a ignorovat ho po celou tu dobu, co se ke mně vrací? A proč, když se vracet přestane, mi to začne vadit?
Nechci takhle uvažovat, nechci být taková... ale.... kdo to změní? Neunesu pocit, že je na mě někdo naštvaný, že se se mou nebaví.... jsem povrchní člověk, i když mi povrchní lidi vadí...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Zajímavé, ale má to pro mě jen jediný závěr, chci ti říct, že nejsi rozhodně povrchní.
08.04.2008 17:12:00 | Puck
Všichni mě předběhli. Už jen fakt, že si to přiznáš, ostře odporuje něčemu, jako je povrchnost. Každý občas bojujeme sám se sebou a každý z nás občas dělá něco, co sám nechápe a co se rozumu protiví. Komu se to aspoň jednou za život nestalo a kdo neustále uvažuje racionálně, ten je víc robot než člověk, takže - hlavu vzhůru... nikdy není tak zle.
04.04.2008 10:43:00 | Perilan
Možná jsi moc závislá na sobě samé, na svých pocitech. Pravá láska není o pocitech, ale o vůli. Chci mít rád, nebo nechci. Pocity se časem vůli přizpůsobí. Možná také tak trochu druhé soudíš. Přestaň vnitřně soudit, jaký kdo je, a bude ti líp. Nejde to ale hned...Možná ale kecám...
20.02.2008 11:58:00 | IvoMaria