Alkohol

Asi žádný z problémů dnešní doby mě nyní nezatěžuje tolik, jako alkohol. Alkohol sám o sobě samozřejmě ne, ale míra v jaké je užíván, a to za co je považován.
Jsem obklopen lidmi, kteří alkohol považují za nezbytný k zábavě. Když řeknu že nepiji, jsem považován za hloupého. Myslíte si, že jsem kvůli tomu hloupý? Že ano? No, váš názor vám samozřejmě brát nebudu, ale zkusím vás teď přesvědčit o opaku. Nejdřív se zamyslete nad tím, jestli je hloupý člověk, který má pro to co dělá důvod, a to důvod opodstatněný a podložený pádnými argumenty, nebo ten, kdo je sice přesvědčen o tom, že jeho jednání je to dobré, že přece musí být něco, proč to dělat, ale ve skutečnosti takový argument nezná a ani znát nemůže. Uvážení nechám na vás, a pro ty méně zviklatelné uvedu příklad. Jdou dva lidé na nádraží. Chvátají, protože jim jede brzy autobus. Ten první se rozběhne, zatímco druhý se postaví na ruce a vyrazí k autobusu po rukou, první se pro druhého vrátí a snaží se ho přesvědčit, ať si pohne a druhý mu odpovídá: „Dělám co můžu.“ Autobus jim ujede a začne hádka, ve které první muž poukazuje na nesmyslnost jednání druhého, ale ten se brání tím, že jeho jednání nebylo nesmyslné, že podle něho smysl mělo. První se tedy zeptá, jaký to mělo smysl a on odpoví, že si myslí, že jeho způsob byl rychlejší, první muž mu samozřejmě odporuje, a uvádí argumenty, že on byl za kratší čas prokazatelně dál než muž první, poukazuje na rozdílnou sílu nohou a rukou, na přirozenost chození po nohou, ne po rukou, a pak se zeptá, jaký argument má první muž pro chůzi po rukou. První muž řekl, „ale vždyť je to jasné, pro to žádný argument nepotřebuji.“ A podíval se na druhého nechápajícím pohledem. To byl samozřejmě poněkud do extrémů zahnaný případ, ale ve své podstatě je to totéž, jako dialogy vznikající obvykle mezi mnou a mými přáteli. Ještě bych chtěl upozornit na to, že v tomto článku se stavím proti opíjení se a ne proti konzumaci alkoholu jako takové, proto pokud mluvím o pití, mám na mysli opíjení se.
Tak a teď se již pusťme do jádra věci. Opíjet se nebo se neopíjet. Já osobně jsem se opil již tolikrát, že bych si nevzpomněl ani na čtvrtinu případů a přesto nechápu, proč bych to měl dělat i teď a když se podívám zpět, nemohu bez toho abych věděl, že nemám pravdu říct, že jsem k tomu měl byť jen jediný opodstatněný důvod.
Zdánlivým důvodem proč pít, a také nejčastěji používaným argumentem je dobrý pocit. Dobrý pocit je zajisté skvělá věc, ale samozřejmě za předpokladu, že se opravdu jedná o dobrý pocit. V tomhle případě si nejsem tak úplně jistý, tedy alespoň na demenci nic dobrého, uspokojivého, či povzbuzujícího nevidím, tento „dobrý pocit“ je doopravdy pouze iluze, a co víc, svým způsobem se to dá nazvat mentální poruchou, připadá mi směšné, jak lidé litují mentálně postižené, a pak jsou ve stavu nemálo podobném tomu jejich „šťastni“. Jedna, mně blízká osoba, má poměrně vážnou poruchu mozku (na tom má do značné míry podíl alkohol, ale to je u tohoto argumentu vedlejší). Jednou jsem ji pozoroval a nemohl jsem se zbavit dojmu, že na jejím chování je cosi zvláštního. Vždycky jsem ji bral jako osobu nemocnou, ale tenkrát jsem v její chování uviděl něco víc než nemoc. Poruchy rovnováhy, zadrhávání, nemožnost se soustředit, upovídanost, nemluvení k věci, výpadky paměti, to všechno jsem u ní znal, ale až tehdy jsem to ztotožnil s opilostí. Kvůli své nemoci pít nemůže, takže opilá nebyla, ale přeci se tak chovala, ale bylo to naopak, ona se nechovala jako opilá, to opilí lidé se chovají jako ona. Touto myšlenkou jsem se zabýval dál a dospěl jsem k názoru, že opilost je pouze mentální porucha, opilec je pouze mentálně narušený člověk, u mentálně postižených lidí dochází k poruchám mozku (určitá jeho část funguje omezeně) stejný vliv na mozek má, z části dočasně, alkohol. Nechám na každém z vás, aby nerozhodl, zda je pro něho iluze „dobrého pocitu“ přijatelným a dostatečným důvodem k tomu pít alkohol, nebo zda si z té nezpochybnitelné podobnosti s mentální narušeností něco odnesete.
Teď pojďme pokročit v našem uvažování zase o něco dál. No, pokusím se najít další argument proč se opíjet. Argument, protože to dělají všichni kolem mě, bych zavrhl rovnou bez dalšího rozebírání, protože každý mi musí dát za pravdu, že tento argument je slabošský a nepodložený. „Argument“ protože chci, nebo protože se mi to líbí, se nedá považovat za argument, protože náš problém pouze odsune o otázku dál. Pak už mě napadám jediná často opakovaná věc a sice, proč ne?
Důvodů je hned několik, z nichž mnohé jsou vědecky podložené. Jako například to, že alkohol škodí zdraví. Častou reakcí na tuto otázku je: „Mě to nevadí“. K této odpovědi se ani nebudu vyjadřovat. Otázka financí, je diskutabilní, protože opít se dá i levně. Zato negativní společenský vliv je nezpochybnitelný. Možná si říkáte to se mě netýká, ale dopouštíte se zásadního omylu. I za předpokladu, že nepatříte mezi opovržení vyvolávající lidi válející se po zastávkách. Když se hodně opijete, vaše chování se, a nelžeme si, dá stěží považovat za společenské. Dále míra důvěryhodnosti ve věrnosti vašeho partnera, partnerky klesá přímou úměrou k množství vypitého alkoholu. A nevěra se dá těžko považovat za pozitivní vliv na společnost. To ale záleží asi na tom, jaký člověk se nad tím zamýšlí. Příkladů by se dalo uvést více, ale chce se mi spát a mám v plánu to sem dát ještě dnes. A mě osobně tyto důvody stačí k tomu, abych uznal nesmyslnost pití alkoholu.
V závěru bych chtěl říct, že se tímto článkem nesnažím donutit kohokoli nepít alkohol, protože nevěřím, že i já sám se už nikdy neopiji, ale byl bych rád, kdyby si každý uvědomil jeho nesmyslnost nebo se o tom alespoň pokusil přemýšlet. Úkolem tohoto blogu, není podávat informace, a ani netvrdím, že vše co sem napíši musí být správně, že moje myšlenky jsou správné, můžu se mýlit. Jeho úkolem je donutit vás zamýšlet se, dlouholetým problémem lidstva, je že ač „myslíme“ již dlouho, ve skutečnosti v tomto umění nejsme nic zběhlejší než naši předkové, protože jak říkal Herakleitos již před 2 500 lety znalosti jsou sice nutné k myšlení, ale rozhodně to neznamená, čím víc znalostí, tím lepší myšlení, člověk může mít znalostí kolik chce, a přesto nemusí vůbec umět myslet, netvrdím že já to umím, netvrdím že kdokoli to umí, ale každý z nás by se o to měl snažit, protože to je ten největší dar, který nám příroda dala, ale o tom zase příště.

Tento přízpěvek jsem napsal už před nějakou dobou a dnes bych možná něco napsal jinak ale když jsem si ho před chvílí přečetl, docela mě, vzhledem k tomu že už jsem si ho nepamatoval, zaujal. Doufám, že zaujme i vás.