Myšlenky

Chtěla bych napsat něco hezkýho, dojemnýho, smutnýho, citlivýho, ale mám v hlavě prázdno. Už jsem asi zapomněla psát - nechat svý ruce tančit do taktu srdečního šepotu. Dnes jsem definitivně skončila v práci, kde jsem strávila 4 roky svýho života a místo abych se radovala, že konečně měním zaměstnání, které mě nikdy nebavilo, jen živilo, za práci, která mě snad bude bavit a hlavně naplňovat, jsem na rozpacích. Nějak se toho na přelomu roku stalo moc a pomalu nevím, kde brát sílu na život s úsměvem, s klídkem v srdci a chladnou hlavou. Zrovna teď vedle v pokoji - ona a on. Dva, kteří mi do očí lhali, asi úplně ve všem. Bolí to. Jak můžu být ta stará usměvavá holka, když mě zranili. Vím, je to jen škola života. Stále jsem neprošla, má naivita je furt dostatečně velká, bohužel.
Tyhle mý bláboly asi nemají hlavu ani patu, ale to pocity nemívají... Jen jsem to asi potřebovala dostat ze sebe. Události posledních dní. Co přinese zítřek? Nový den :)