Nejsladším melodiím světa

Ležím v hotelovém pokoji na obrovské posteli. Je nedělní poledne, otevřeným oknem sem proudí chladný čerstvý vzduch a voní jarním deštěm. Vůně se mísí s vůní naškrobeného povlečení a záclon a je plna smíchu dětí, které si hrají na ulici. Nikam nespěchám, jen tiše ležím a vychutnávám krásy pokoje. Včera jsme se ubytovali a já si stačila všimnout, že pokoj je moc hezky zařízen. Tedy až na jeden obraz. Ničím mě nezaujal, jen další malba podobná tisíce jiným. Ale dnes mám spoustu času, ležím na zádech a obraz je středem mého zájmu. Včera představoval marné tahy štětcem, ale dnes je jedním z nejkrásnějších děl, která jsem kdy spatřila. Vyzařuje neobyčejnou silou a krásou. V popředí se táhnou rozlehlé vinice s vinnou révou, kdesi v dálce stojí mohutný strom a malé zděné stavení.Vše je zalito sluncem. Obzor je vyplněn lesy, tisíce stromy a za těmi už jen nekonečno, prostor, vzduch, vesmír, hvězdy a sny. Kolik lidí už usínalo v tomto pokoji, kolik se jich znovu probouzelo, kolik z nich se trápilo nástrahami života, kolik z nich plakalo, kolik z nich se tady milovalo, zpívalo, snídalo a smálo se?? Kde je jim konec?? Potkávám je na náměstích, v kinech, obědvám s nimi v restauracích??? Pozdravíme se někdy, nebo se budeme jen dál míjet?? Podáme si někdy ruce?? Usmějeme se na sebe v tramvajích, než každý z nás vystoupí čelit světu??? Nevím, snad. Snad nikdy nikoho z nich nepotkám, budeme se navždy míjet a přitom bychom mohli být tak dobře přáteli, jako Malý Princ a jeho růže. Ulice jsou plné lidí a jak jeden moudrý člověk řekl, lidé jsou plni melodií. Každý se svou souhrou tónů liší, každý je jedinečný, jedinečný zázrak, struna čekající až do ní někdo uhodí a zahraje nejsladší melodii světa. Když budu pozorně naslouchat, uslyším tóny známé mi teď v tuto chvíli. Uslyším v nich zvuk záclonek, které se lehce vlní, tramvají, které kříží cesty druhým, smíchu hostů na chodbě a cinkot lžiček v kavárně. Možná i má melodie někoho zaujme, bude plna vůně jara, lehkého větříku, který se prohání vinicemi, vzpomínek a otázek. Jiná melodie dá mi odpověď na mé otázky a útržky vět ponesou se dál a dál, až tam, kde hvězdy chodí spát a Jupiter přitahuje nezvané hosty, kteří hvězdy ruší ze spánku. Celým vesmírem se ponesou tóny, které budou věčné. Snad je někdy někdo opět zachytí a dozví se, co člověk může prožívat v hotelových pokojích, když je příliš brzy na to, aby snídal a příliš pozdě na to, aby ulehal ke spánku.