Lidský život

Nedávno jsem si přečetl titulek „Když se rodí člověk, brečí, ale všichni okolo se usmívají. Žij tak, aby, když budeš umírat, všichni okolo brečeli, ale ty se usmíval.“ Je to krásná představa. Umírat spokojený a vyrovnaný. Kolika lidem se to ale opravdu stane? Kolika lidem se podaří žít podle svých představ? To se ve valné většině nestává. Je zvláštní, jak se celý ten cyklus dokáže otočit. Umírat s vědomím, že to byl promarněný život, který se dal prožít mnohem lépe. Říkat si, co bych udělal jinak, kdyby šel vrátit čas. Na takové myšlenky je už bohužel pozdě. Každý dostal šanci. Jak s ní vynaložíme je pouze na nás. Nikdo jiný nám nemůže říkat udělej tohle nebo tamto, lidé by se měli řídit svým srdcem a čistým úsudkem. Někdo řekne: Vezmi to místo k obchodě, budeš mít stálou práci. Já vím, že bys chtěl psát a stát se slavným spisovatelem, ale nikdy nebudeš mít jistotu, jestli budeš mít na večeři. Věř mi, správné je jít za jistotou! Člověk většinou poslechne radu staršího a zkušenějšího, ale musíme se zeptat: Je tento člověk šťastnější? Zahodil svůj sen jen kvůli radě zkušenějšího, ale ne šťastnějšího. Jít na jistotu! To podle mého názoru není správné. Jak může být život naplněný, když si sami budeme šlapat po snech? Když všechny naše sny zahodíme jen kvůli tomu, že je to riskantní cesta, na které se může ledacos stát. Neříkám, že se každému poštěstí dojít až na pomyslnou horu snů a představ, ale až bude na smrtelné posteli, může si s klidem v duší říci Jó! To byl život, který stál za to. Možná se mi to úplně nepodařilo zrealizovat podle mým snů, ale alespoň jsem se o to pokusil. A proto říkám: Nenechte se ovládat společností a jejími neúspěchy. Jděte si za svým snem, aby jste umírali s úsměvem na tváři!