Už vím, co za to může

Přemýšlel jsem dlouhé hodiny, než jsem se rozhodl tohle napsat. Přemýšlel jsem o tom, proč mě tolik nenávidíš, proč ve mně vidíš tak špatného člověka. Přišel jsem na to, za vším stojí jen ta jedna chyba, ten den, kdy jsem ti řekl, že na mě sereš. V ten den se všechno bez návratu zhroutilo. Všechno. Nikdy jsem neudělal větší hloupost! Vím, že jsi mi to nikdy skutečně nedokázala odpustit, a taky už vím proč. To proto, že jsi nepochopila proč, nepochopila jsi, proč jsem to udělal. Já se ti nedivím, vysvětloval jsem ti to… Myslel jsem, že mi nakonec porozumíš, bylo to kvůli mně... Ty všechny pochyby nebyly o tobě, ne, byly o mě, pochyboval jsem o sobě! Vždyť o mě nikdo nikdy nestál, nedokázal jsem si připustit, že ty o mě doopravdy stojíš, je to moje chyba, moje srdce bylo natolik zničené předchozí bolestí, že v něm nebylo dost víry, která by překonala moje vlastní pochyby… Pochyby vůči mně. Ale už je pozdě. Ty jsi mi to nikdy nedokázala odpustit, ne, nevyčítám ti to, tolik mě to mrzí.. Pořád a vždy bude, jedinou opravdovou šanci jsem takhle promrhal, ztratil jsem tvou důvěru. A od té doby jsem pro tebe špatný, tolik mě to mrzí, jsem špatný. Vždy jsem doufal, že mě vyléčíš, doufal jsem, že ještě nejsem ztracen a že pomůžeš mému nemocnému srdci, jenže to co jsem udělal tě zlomilo. Od té doby jsi se jen plnila nedůvěrou a bolestí. A já nakonec ani tu bolest nedokázal unést, lámalo mi to srdce tě tak vidět. Nakonec jsi se rozhodla mě opustit, nedivím se ti. Mrzí mě, že jsem tě poznal tak pozdě, kdybych neměl v srdci ty střepy z minulosti, nikdy by se to nestalo. Přál bych si, abys byla šťastná, ale to já už nikdy nedokážu zařídit, děkuji, že jsi mi na chvíli ukázala, co znamená žít. Mrzí mě, že jsem za to nikdy nestál. Nejde to vrátit, můžu ti jen slíbit, že mě to bude mrzet až do konce.