Jaké je bát se strachu...

Jaké to je bát se sám sebe…?

Když nevíte, co můžete očekávat od sebe sama. A jen přemýšlíte, jaký budete… Za nějaký čas. Bojíte se svých chyb a tím spíš je uděláte.

Jednou si řeknete že se budete muset nad sebou vážně zamyslet…

Jenže se akorát zděsíte nad tím, na co jste přišli… Co jste si o sobě uvědomili. Jediné o čem jste opravdu přesvědčeni je, že to vše zkazíte. Vše na čem vám tak záleží. A to jen kvůli tomu, že to za žádnou cenu zkazit nechcete.

Začnete se bát…

A strachem to začnete doopravdy kazit. A to vás jen utvrdí v tom, že nic neumíte, že vše zkazíte, že jste k ničemu.

Vidíte…

Vidíte jen a jen své chyby. Když se vám něco povede, řeknete si jen, že to byla náhoda a nadále se věnujete svým chybám ve snaze se odstranit… Třeba i za cenu použití násilí samo na sobě… Jenže tím se nic nevyřeší a ve chvíli, kdy si uvědomíte, že se nic nezlepšilo, a že to je buď stále stejné nebo ještě horší… Váš stav, že jste k ničemu, a že nic nedokážete, se ještě prohloubí.

Proč si jen neuvědomíte…

Že chyby prostě patří k životu a je třeba se z nich ponaučit a ne je násilně post napravovat.

= Mám strach… Sám ze sebe. Bojím se svých chyb. Bojím se toho, že nejsem dokonalý, ale přitom dokonalý být nechci… Neboť dokonalost je nudná. Bojím se, že tě zklamu. Bojím se, že ti ublížím. Bojím se, že ti jednou přinesu jinou květinu, než-li jsi očekávala.

Já si neumím odpouštět… Mohu jen zapomenout, ale ta zlost ve mně na sebe sama stejně přetrvá.

Jediné na co jsem přišel je… Že se bojím svého strachu.
A to nic nevyřešilo.