City

Kde se berou? Jak vypadají? Nikdo neví. Je zvláštní, že je nikdo úplně nezná, ale všichni je máme. Každý živý tvor na zemi má city, ať se mu to už líbí nebo ne. Právě tyto pocity dokáží člověka úplně změnit a otočit ho na jinou cestu životem. Stačí jeden krátký životní zážitek a pro určitou společnost to má nedozírné následky. A to jen kvůli emocím.
Už od malička cítíme. První pocity bývají rozporuplné. Smíchané. Nejasné. Strach z neznáma, probuzení z klidu a bezpečí. Jakmile ale otevřeme oči a vidíme svět kolem nás, na nějaký bezstarostný „život“ před narozením zapomeneme. Postupem času nám ale právě city celý život zkomplikují. První lásky, neshody a zklamání. To vše kvůli emocím.
Můžeme být za ně ale vděční. Zkuste si představit život bez emocí. Bez smutku, ale i bez radosti. Bez pláče, ale i bez smíchu. Bez samoty, ale i bez lásky. Takhle bych mohl pokračovat do aleluja. Bez emocí by to nebylo ono. Život by byl prázdný a nezáživný. To asi nikdo nechce. Každý cit způsobuje nějakou reakci, láska - žárlivost, smutek - pláč, láska - otupělý usměv. A jak se již zmiňuji výše, jeden malý neškodný zážitek spustí lavinu emocí. Nezadržitelnou citovou pohromu, která se projevuje na našich činech. Činech, kterých pak mnohdy litujeme. Jazyk pracuje rychleji (a to nemyslím nějaký sexuální praktiky), než mozek myslí, a je to tady. Za vším musíme hledat city. Jestliže je člověk, který tuto lavinu potká, alespoň trochu inteligentní, tak mu dojde, že jste asi trochu mimo a celou věc hodí za hlavu. Teď mě tak napadá, že mám téma na další úvahu, inteligence. Ale to teď nechme být =).
Na závěr vám chci říct, aby jste nebrali vše vážně a doslova. Nějaké věci musíte brát s rezervou. Zvláště ty, které říká člověk surfující na lavině citů.