Ještě je šance?

Víš, hodně věcí se změnilo od té doby... Třeba mě teď dokážeš vidět i v lepším světle. Možná je pro mě ještě naděje. Pořád je ve mně spousta lásky k tobě. Vždycky bude a co víc, já mám nyní opačný problém, nedokážu uvěřit tomu, že už jsi mě přestala milovat. Nedávno jsi mi přeci ještě říkala, že mě miluješ! Nedokážu uvěřit, že už to tak není,. I po tom všem, jak jsem se ti zprotivil, jsem se ti odvážil podívat do tváře a neviděl jsem v ní nenávist, dokonce jsem viděl pochopení, myslím, že jsem viděl lásku. Tolik mě to uklidnilo, nic mě nemohlo uklidnit víc a zároveň mě to zmátlo. Nemůže být konec, to přeci není možné. Ještě jsi mi ani pořádně neřekla, že konec je, já vím, už spolu nekomunikujeme. Mrzí mě to, trápí mě to, jsem nešťastný, ale na druhou stranu nevěřím, že je konec. Co mám tedy dělat? Co mi zbývá… musím počkat, setkat se s tebou, mluvit s tebou zjistit, jak jsi na tom ty, zjistit co si myslíš. Tak moc bych si přál být zase tvůj anděl, tak jako dřív, víš být nesobecký a radovat se z každé chvíle s tebou, začít třeba od začátku a tentokrát jinak, v něčem snad i lépe. Já na tebe pořád myslím, nedokážu přestat, a říkám si, jestli je to u tebe podobné a myslím si, že ano. Nevěřím, že můžeš zapomenout. Ty prostě ne.