Žebrák

Stále u své popelnice,sedí,nemluví a jen pozoruje kolemjdoucí.Jeho oči však mluví za vše.Prosebné a smutné.Vousy zarostlý starý muž.Má hlad a žízeň.Bojí se lidí.Bojí se nočního chladu a ranní rosy.Dva roky žije ve strachu.Chce vstát a odejít.Nemůže.Chce spát v teplé posteli.Nemůže.CHtěl by s přáteli u stolu sedět.Už žádné nemá.CHtěl by se usmát.Nemá už důvod.Byl však mladý a hodný.Měl rodinu a ženu.Stala se nehoda.Přišel o všechny.Utápěl se v slzách.Pil přes míru.Sedával jen na zemi a vzpomínal.Z domu svého vzal fotky a šel.Šel stále dál a dál.Plakal,nechtěl žít.Nežije.Jeho duše zemřela.Úsměv zmizel.Radost v očích ztemněla.Zůstaly mu vzpomínky.Vzpomínky na radost.Stále sedí a mlčí.Vedle něj leží jeho vzpomínky.Stále se bojí...