Je to tu na nic

Další den proběhl, jako další rok. Zase jsem tě pozoroval, byla jsi daleko, ale sledoval jsem tě každou chvíli, kterou jsi se ode mě vzdalovala, každý krok jsem ukládal do paměti, abych si uchoval vzpomínku na nadcházející nekonečný víkend. Bože, jak je to tu nesnesitelné! Jak to tu mám bez tebe vydržet... A ty?
Pomalu se vytrácíš, beznávratně a potichu. Cítím, že můj život bez tebe nemá cenu, chtěl bych se ho zbavit. Narodila se ve mě nová naděje, ta co mě udržuje při životě, ta co mě ještě nutí se tu plahočit. Naděje, o které si sám říkám, že to je jen hloupý pud sebezáchovy. Třeba mě ještě někde v hloubi miluješ, uvědomíš si, že chce mojí lásku a dáš mi ještě šanci dokázat, že nejsem tak špatný člověk. A moje další naděje je, že tě uvidím spokojenou, šťastnou, třeba beze mě, jenom prostě abys byla v pořádku a bylo ti líp. Jsi "moje" nejdražší, to už se nezmění.