Člověk na svém místě?

Člověk na svém místě?

Osnova:
I. Kam s dětmi
II a)Bambini di Praga
b)Výukové metody
c)Vděčné za pohlazení
III. Cena za slávu

Téměř každý rodič se asi potýká s problémem, jak co nejlépe zabavit svou drahou ratolest v jejím volném čase. Což je většinou odpoledne po škole. V případě, že se nemůže spoléhat na pomoc babiček a dědečků, měl by být schopen zajistit dítěti co nejlepší program. U mě fungovaly pohádky. Ty nikdy nezradily. Od té doby se ovšem leccos změnilo. Zkuste si představit, že dáte synovi na výběr. Buď si může vyndat z knihovny pohádky Boženy Němcové a číst si, nebo si pustit počítač a pařit tu nejnovější megahustou (terminologií vašeho dítěte, znamená to výbornou) střílečku. Většina dá pravděpodobně přednost druhé variantě. Koneckonců, co může být lepšího než pobíhat po starých továrnách, zarostlých džunglích či jiných lokalitách a střílet po zombiích, mumiích nebo jenom nepřátelských vojácích? Dokonalý dětský ráj. Ne však pro rodiče. Z tohoto důvodu ovšem existují výborná zařízení. Takzvané dětské kroužky. Ideálně strávené odpoledne. Váš drahý potomek se spolu s dalšími dětmi může učit zpívat, kreslit, tancovat, hrát na hudební nástroj, atd. Ovšem i takový nevinný druh dětské zábavy může někdy připravit nemilé překvapení.

Bambini di Praga. Kdo by neznal věhlasný pražský pěvecký sbor, proslavený téměř po celém světě? Otázkou ovšem zůstává, zda za popularita sboru v poslední době může dlouholetá tradice jeho skvělých výkonů nebo nedávná kauza pana Kulínského. A jak to celé začalo? V roce 1977 přenechává Bohumil Kulínský starší, zakladatel sboru, funkci sbormistra svému synovi Bohumilu Kulínskému mladšímu. Ten pokračuje ve šlépějích svého otce a věhlas sboru neustále roste. K výuce a zlepšování výkonů ovšem používá ,,trochu jiné“ metody.

K těm nejlépe fungujícím patřilo naučit především děvčata (chlapci to zřejmě uměli) správně dýchat. K tomu bylo zapotřebí, aby si dívka lehla nahá na záda a pan sbormistr se doteky na tvářích a břiše ujišťoval, zda dívka dýchá tak, jak má. Neméně populární bylo také společné saunování. Nejenže báječně stmelovalo kolektiv, ale navíc posilovalo imunitu a snižovalo riziko onemocnění dýchacích cest. Podmínkou úspěšné prevence ovšem bylo odložení veškerého oblečení. Včetně plavek. Kdo si je ponechal, byl ostatními považován za trapného a tím pádem vyloučen z kolektivu těch nej, soustředěných v těsné blízkosti pana Kulínského.

Tím se ovšem dostáváme k otázce, jak je možné, že si většina dívek obtěžování nechávala líbit a neohlásilo ho rodičů, popřípadě policii? V jistém dívčím časopise jsem četla rozhovor s bývalou členkou sboru. Ta chování většiny dívek vysvětlovala takto: ,,Bohumila jsme brali jako nejvyšší autoritu, jako člověka, z kterýho šel strach a kterej z nás vždycky ,,vymlátil“ to nejlepší. Disciplínou, kterou v nás pěstoval už od útlýho dětství, si vybudoval šílenej respekt. I když jsme byly malý děti, tak nás moc nešetřil, na věk nebral ohledy. Třeba když nás zkoušel, byly to hrozný nervy. Šíleně nám nadával, my brečely… Přesně věděl, jak na nás, čím nás zranit. Na druhý straně, když pochválil, znamenalo to pro nás neskutečně moc. Možná už tady to vznikalo, že některý holky byly pak za pěkný slova, pohlazení a polibky tak nesmírně vděčný.´´

Bohumil Kulínský byl ve vazbě od 25. listopadu 2004. Mohl v ní strávit jeden rok, pokud by byl do té doby obžalován, potom i déle. O jeho propuštění z vazby ovšem rozhodl soud koncem června roku 2005 a Kulínský byl propuštěn. V prvním rozhovoru pro noviny se nechal slyšet, že zvažuje, zda podá žádost o odškodné za neoprávněnou vazbu. Člověk, proti němuž u soudu vypovídalo přes čtyřicet dívek zvažuje, zda se mu náhodou nestala křivda. A kde je pravda? To se jen stěží dozvíme. A tak budou nadále existovat dva tábory. Jedni, kteří jsou přesvědčeni o jeho vině a druzí, kteří věří v jeho nevinu. Faktem zůstává, že pokud je Bohumil Kulínský skutečně vinen, je v tomto případě cena za popularitu sboru nepřiměřeně vysoká.