Já už to neunesu

Dnes mi bylo příšerně, celý den, ráno jsem šel za tebou. Celou cestu! Srdce mi tlouklo tak prudce, tolik jsem se klepal, trápil se. Už to nevydržím. Chovám se jako úplný blázen, zešílím! Celý den jsem zase jen žadonil o smrt, měl jsem zemřít už dávno, měl jsem zemřít tu noc před tvým domem, tohle pomalé umírání je neúnosné. Dnes jsem ti chtěl poslat zprávu, chtěl jsem v ní vylíčit to, že se ti vůbec nedivím, že jsi mě opustila, že vím, že za nic nestojím a že tvoje rozhodnutí bylo správné. Ale ty jsi si dala takovou práci mě smazat ze života, že jsi nejspíš zablokovala moje číslo. Musíš mě tolik nenávidět... a já tě musím tolik milovat, to je neúnosné. Víš, všechna tvá slova padají, všechna ta slova o tom, jak mě miluješ, že mi nechceš ublížit, že mě nedokážeš přestat milovat... Všechno to padá a s tím i můj život, moje naděje moje důvěra, všechno mě to akorát zabíjí pomalu a bolestivě. Dobře zasloužím si to... Ale nečekal bych, že budeš až tak krutá, ty ne... Kdybys mohla pocítit taky moji bolest, možná bys pak zvážila, jestli se už nerovná tvojí. Nevěřím, že jsi taková, prostě mě vymazat.... Není to tak dávno a říkala jsi, že mám žít kvůli tobě... Já žiju jenom v bolesti lásko... A proč mám žít kvůli tobě, když mě stejně chceš vymazat ze světa?