Hlavně se netrap

Rána jsem zase nedospal, mám tě pořád plnou hlavu, srdce mi buší tolikrát za den, že to snad ani nejde spočítat a k tomu stačí jen myšlenka na tebe. Kolikrát čekám, že tě někde zahlédnu a okamžitě se mi nekontrolovatelně rozbuší. Dnes jsem tě viděl hned několikrát. Viděl jsem tě ráno a ty mě asi bohužel taky, neměl jsem tam nejspíš stát… Pak jsem tě viděl, když jsi šla na oběd, zase jsem tě pozoroval z okna, jak odcházíš. Poté jsem tě viděl, když jsem odcházel já a to rozsypalo moje vratký pocity na miliony malých kousíčků. Seděla jsi na zemi, hlavu mezi koleny, evidentně bylo vidět, že ti není dobře, tolik mě to v tu chvíli mrzelo a bylo mi tě líto, vidět tě takhle, to je pro mě těžko únosné. Nesmíš být tak nešťastná, ty ne! Přál jsem si, aby ti tam z těch lidí někdo pomohl, promluvil k tobě alespoň, vidím, že jsi v kuse pořád sama. Tak mě to mrzí… Nedokázal jsem se řídit tím, že se tě mám stranit, moje srdce to prostě neuneslo, musel jsem ti říct alespoň pár hloupých slov, ať se netrápíš, že to nemohu vidět. Tvá reakce byla až moc přívětivá, když jsi tak nějak zmateně řekla, že je to dobrý. Pak už jsem musel jít, abych v tobě nevyvolával ještě horší pocity, ale klepal jsem se celou cestu, v očích se mi dokonce objevilo pár slz, o kterých jsem si myslel, že už nikdy nepřijdou. Je mi jasný, že to není dobrý, vím, že ti musí být strašně, stejně tak jako je mě v těchto stavech. Moc mě mrzí, že jsem tě zklamal, mrzí mě i to, že se určitě trápíš. Doufám, že to trápení není kvůli mně, protože nemáš důvod se trápit, zachovala jsi se správně, výčitky by nebyly na místě, já se dokonce divím, že jsi to se mnou vydržela tak dlouho… Ty pochybnosti a slova, jaká jsem říkal tě musela nesmírně trápit, škoda, že jsi nepochopila, že to jsou pochyby o mně, že to já si nevěřil. Ale kdo by to byl chápal, to nešlo! Po tom všem, co jsem ti říkal... V hloubi srdce jsem vždy věděl, že mě miluješ… Ale mojí tupý hlavě to asi nějak nedocházelo… Okolnosti k nám také nebyly nikdy příznivě nakloněny a bylo pro mě těžký nepovažovat to za moje chyby… Byl jsem hloupý, když jsem pořád pochyboval, já si vždycky řekl něco jako, že ti nejsem dost dobrý a že asi za nic nestojím, tolik jsem o sobě pochyboval… Přál jsem se ti s tím svěřit, udělal jsem to, odhalil jsem ti moji špatnou stránku… Tohle nejsou omluvy, nechci a především si nezasloužím tvou lítost, hlavně protože výčitky by tě trápily, jen mě mrzí, že jsem tě tak zklamal. Jedna věc mi trochu ulevila, když jsi šla domů alespoň jsi nešla sama, vypadala jsi pořád dost smutně, ale doufám, že ti bude lépe… Protože tě miluji.