češi

Češi, národ bez hrdosti

Nejsem na tomhle světě dlouho a určitě ještě kratší dobu pracuju, ale za těch pár chvil, jsem lidi stačil poznat docela dost. Pár let v jednom obchodním domě, rok v dalším, nějaký čas na novinovém stánku. Na každém z těch míst, jsem lidi poznal s různých úhlů.
V prvním obchodním domě, jsem prodával v lahůdkách. Tam se toho poměrně tak moc nestalo, ale vzpomínám si na jednu historku. Pani dostala asi 2 deka trochu jiného salámu navíc, hodnota - 1 Kč. Přišlo mi docela zvláštní křičet na celý obchod tu korunu chci zpátky. Po létech v tomto obchodním domě přišel další. Tam už jsem poznal více věcí. Mimo jiné slevy. Jak je něco v akci. Lidé úplně bez peněz a bez potřeby toho výrobku po něm hned jdou, stojí půl hodiny před otevírací dobou před vchodem, perou se mezi sebou a nadávají si. Nedej bože, když se výrobek vyprodá, prodavač, který stojí nejblíže je pojmenován tolika výrazy, že celá stránka by byla málo na vypisování těch slov. Ale pravda, do života obchodníka dobrá zkušenost. Dobře viditelná cedule akce a sleva, co nejvíce vykřičníků a zboží je hned pryč.
A teď i něco co opravdu naštve, regál, který hodinu srovnáváte a přerovnáváte je rozstřelen během okamžiku. A proč? Myslím na tuto otázku není odpověď. Lidé zásadně berou zboží zezadu, zásadně chtějí to, co není. Srovnaný regál, zboží chybí, takže není vystaveno, přijde zákazník a samozřejmě musí se podívat, jestli náhodu není vzadu za srovnaným zbožím. Do alespoň trochu původního stavu už se regál od zákazníka nedostane. Jednou, nakupoval jsem dárky na vánoce. Napadlo mě, že bych koupil hrníčky. Přišel sem k srovnanému regálu. Vpředu byly hrníčky modré barvy, mamka má ráda žlutou. Ano, podíval jsem se za krabici s modrýma, ale po vytáhnutí žlutých hrníčků, jsem krabice s výrobkem opět srovnal. Myslím kdokoliv jiný by se na srovnávání vykašlal, ccc, ať si to srovná personál, však je tady od toho a určitě nemá nic důležitějšího na práci.
Po roce a půl stráveném na novinovém stánku, jsem nikdy nepochopil, proč lidi v důchodovém věku čekají hodinu na noviny, které se rozdávají zadarmo a i babka která sotva chodí, není líná ukrást a odnést celý balík těchto novin. Co s nimi dělá, na to jsem nikdy nepřišel. Test národa, poslední noviny jsme hodili do odpadkového koše s nepořádkem a posmrkanýma kapesníkama. Bitka, kterou sem viděl u koše jste určitě nezažili. Jednou nevím, kde se tam vzaly, ale za stánkem sem měl novinový balíček. Hodil jsem ho do koše, na pár vteřin jsem se otočil a mezí tím se v koši začal hrabat jeden s důchodců. Koš jsem mu sebral a to jsem neměl dělat, zase nadávky a koš mi začal brát z ruky. Koš sem hodil na zem a noviny se rozlétly po celé ploše nástupiště. Pan důchodce nebyl líný i po slovech ode mě že je prase, shýbnout se pro noviny a sebrat je. Je tohle to hrdý člověk? Nemyslím si. Paní, co tyto noviny rozdává, si vzala pár kousků pro sebe a hodila je do tašky, kterou si odložila vedle sebe. Chvíli se nekoukala a taška byla o tyto noviny chudší.
A je zajímavé jak skoro slepý člověk zahlédne tyto noviny i na místě kam není vůbec vidět.