Miloval jsem

Miloval jsem jednu dívku a pořád ji miluji. Píšu miloval, protože už nyní se vidím jak ležím někde na studené zemi bez dechu. Můj život... Na co byl? Byl zbytečný jako miliardy jiných životů. Nenaplněný. Snad dětsví jsem měl hezké, nikdy jsem nepoznal bídu... A stejně jsem nešťastný... Toto každodení nesmyslné přežívání nenazývám životem...jsem v poslední fázi, brzy to utrpení musí skončit, už je to opravdu neúnosné... Jediná dívka, jediná, o kterou jsem kdy stál, kterou jsem miloval... z celého mého, ač časem zvětralého tak vždy plně milujícího srdce. Jediná, na které mi záleželo, jediná, která mě držela nad vodou, jediná, která mi na příliš krátkou chvíli ukázala, co to znamená žít. Ta jediná se mě rozhodla opustit... Proč se mi to muselo stát, chtěl jsem s ní splynout. Splynout v harmonii, najít mezi námi vzájemné pochopení, chtěl jsem jen milovat a být milován... To jsem si přál příliš? Jediná věc na světě, o kterou jsem kdy stál... samozřejmě musela skončit tragicky! Jedno přání! Jen jedno prosté přání... Proč? Nyní tu nemám nic, nic mě netěší, jsem zbídačen tím, čemu vy říkáte život... bez smyslu není žadný život a bez lásky pro mě není ani smysl... Tohle už dobrý nikdy nebude. Byla to její volba... je mi líto... asi jsem ti nebyl dost dobrý... asi mě bylo příliš těžké chápat... tys byla poslední, která to mohla dokázat... žij dál, ty to dokážeš jsi silná. Ale já už nežiju...jsem mrtvý, padl jsem v mnoha bojích... Nikdy jsem se na tento svět nehodil, kvůli tomu jakým jsem... Nikdy pro to nikdo nebude mít pochopení... když ne ta, které jsem říkal naděje...