To, co už všichni víme, ale moc si to neuvědomujeme

V dokonalosti našich povah se skrývá, cosi nedokonalého. Je to smutná pravda, že život není tak lehký, jaký bychom chtěli. Proč si dělat vzájemné naschvály, když víme, že to nedává smysl. Nedává smysl to, co děláme, když nechceme, aby nám to dělal někdo jiný. Život je lehký, jen si jej zbytečně nutíme. Nutíme si myšlenky, které nechceme, přitom za ně děkujeme a myslíme si, že jsou pěkné, ale pravda je jiná. Pravda - to je to,co znát nechceme. Proč? Protože život je bez ní jednodušší.

Nedá se věčně ustupovat, nedá se milovat stejným dílem.
Dá se jen hodně poslouchat srdce, které Tě táhne za někým, za něčím, na nějaké místo...A ty jen jdeš, ale nevíš, co tam je. A pokud to víš, tak si myslíš, že Tě potká jen samé dobro. Protože Tě tam přece posílá srdce. Ale třeba narazíš a pak proklínáš život a říkáš, že je strašně vše složité.Ale není. Jen tys udělal něco, co jsi chtěl a mohl jsi od začátku vědět, že Tě to může ranit.