Doufám, že to zvládneš

Měníš se bohužel, ta bolest uvnitř tebe tě zabíjí, zabíjí tvoje nitro... Zabíjí nás to oba, nenech se tím pohltit! Ty nejsi taková, aby jsi se pořád topila ve vlastní sebelítosti a problémů ostatních lidí si nevšímala... Nejsi! Musíš to zvládnout, škoda, že nemůžeš přijmout moji pomoc... Tak se opatruj... Já budu čekat, snad tvá zranění čas zahojí, myslím že by měl zahojit všechna... Dnes se mi o tobě zdálo, byl to hezký sen. Zdálo se mi, že si spolu píšeme, tak jako dřív jenom normální rozhovor o běžných věcích... Chybíš mi... Ale co můžu dělat... Můžu akorát čekat, jestli budu taky chybět já tobě... A doufat, že se nezměníš... Pokud ti chybět nebudu tak tvá láska nemohla být úplná, protože by to jistě dokázala překonat... Myslím, že jestli byla pravá, úplná a ze srdce tak bych ti musel po tom všem chybět, tak jako chybíš ty mě... Budu se snažit vydržet a čekat... Pořád tě miluji a nevěřím, že se to nějak změní...