Zlé ve mně

Umírá dobré v nás, když přitiskne nás ke zdi vnitřní zlo, umíráme s duší, umírá naše já. Děkuji za život, za to cenné, za křehkou vločku, která po celá desetiletí taje na naší dlani.
Když smím letět na křídlech větru, na perutích lásky, která tepe v srdci světa, miluji život, růže ve mně rozkvétá, tvoří duhu s celým světem, smím dýchat ruku v ruce s oblohou. Děkuji mým pozemským andělům, omlouvám se za rána, kdy mi pláč svým deštěm roztříštil růžová poupata na bezmocné plátky.
Snad odpustí umučená zvířata, pošlapané osudy, pokácené stromy, umlčené národy, co ví více než my, za všechnu naši nevědomost, za zlo, které je v každém z nás.
Hasme jej, hasme jej tisíci doteky, hasme jej láskou a nadějí z každého darovaného úsměvu, obejměme se co nejsilněji a děkujme za každý výdech rostlin. Děkuji.