Vězme jediné: Jsme lidé

Šel,
pořád dál, cestou kterou neviděl,
pod sebou cítil jen bláto a kamení
na bosých nohou...

Vidět dopředu skrz dalekohled se už dávno nepokoušel,
věděl, že to nemá smysl.
Věděl, že ani on není schopen předpovědět svoji vlastní budoucnost a připravit se na ni a nedělat chyby. Už ví, že udělal co udělal a až se jednou bude dívat opět zpátky, tak že to bude vidět úplně jinak, než teď...

Hodnoty se změní, pohled se změní
A přece vzpomínky zůstanou...stejné...
budou se zdát jen krásnější...
Budou to sny minulosti, co se neopakují
Které jsme prožili a díky nim byli tím, co se z nás stalo.

Vnímej kamení a bláto,
poradí ti, kudy jít...
Když zavřeš oči budoucnosti,
když se usměješ minulosti a najdeš v ní výtvor...sebe,
když vylezeš na rozhlednu a rozhlédneš se po přítomnosti
a v dálce uvidíš světlo,to světlo je tvoje budoucnost, tvůj směr,
a neděs se, že bude všude kolem dokola, kam se podíváš.

Věz jediné...
Vše, co uděláš má smysl!
Nezáleží vůbec na tom, co se stalo, ale na tom, jak se na to díváš!
Za to, co se stalo jiným jsi odpovědná činy. Za to, co se stalo Tobě jsi odpovědná myšlenkou!
Než budeš ovládat své okolí, nauč se ovládat sebe!
Každé ráno, kdy se probudíš jsi někdo jiný, jen pro ostatní jsi stejná!
Každé ráno můžeš začít znovu, jen okolí ti připomene, jaká jsi byla včera!
Vědět, znamená mít přehled o tom, co všechno je potřeba se ještě naučit!
Rozhodnout se trvá vteřinu, když nevíš, obojí dopadne stejně!
Bolest nám dává vědět, že je něco špatně, jinak bychom to ani nevěděli, díky za ni!

Myslíme od toho, abychom trpěli nerozhodností, přemýšlíme proto, že je to snazší než jít a udělat cokoli...ale
možná to bude pomalu to poslední, díky čemuž jsme to pořád my...lidé...
Bytosti, co jsou schopni ničit stejně dobře tak svoje okolí tak sebe samotné...
Anebo ještě dokážeme mít rádi? (i sebe)
Dokažme si to!
Každý sám!